Cyklus dokumentárních detektivek Dobrodružství kriminalistiky z dílny režiséra Antonína Moskalyka patří k tomu nejlepšímu z žánru, co se kdy objevilo na našich obrazovkách. Se špičkovým hereckým obsazením dokumentuje každý díl kriminalistickou metodu či změny způsobu pátrání po vrazích a lupičích. Co dalšího je s tímto seriálovým klenotem spojeno?
Holandsko
Nejednou se případy odehrávají aspoň částečně v Nizozemsku, pro které je však po celý seriál nesprávně užíván termín Holandsko. Jde o chybný pojem označující reálně jen nejznámější provincii tohoto státu. Oficiálně se země jmenuje česky Nizozemsko, případně Nizozemí, což je starší varianta.
Zrod námětu
Otcem základní myšlenky byl režisér, dokumentarista a spisovatel Jaroslav Šikl. Od něj pocházel třeba cyklus Kriminalistické sondy z roku 1968, kde přibližoval publiku práci kriminalistů. V první polovině 80. let proto televizi nabídl čtyři scénáře, které se polodokumentární formou zaměřily na známé či kuriózní případy z dějin oboru. Líbilo se to nejen ČST, ale i západoněmeckým partnerům. Ti se pak projekt rozhodli spoluprodukovat.
Opakované role
Počet dílů a náročnost obsazení si vyžádala opakované obsazování některých herců. Jednalo se však obvykle o díly historicky značně vzdálené. Výjimku tvořil Ladislav Lakomý, který se objevil ve dvou dílech těsně po sobě. Byl sekretářem v epizodě První detektivní sbor a milionářem v díle Modus operandi.
Jiřina Jelenská dostala dokonce tři role. Vidíte ji jako pekařku v dílu Krev, hostinskou v Mechanoskopii a švadlenu ve Vlasu.
Televize a revoluce
Cyklus začal vznikat už během roku 1988, tedy před revolucí. Koprodukce SRN počítala s tím, že jde o pokus a v případě úspěchu budou natočeny další řady (liší se znělkami). K pokračování však málem nedošlo, protože vedení naší televize avizovalo nízkou sledovanost.
Roli ale hrály historické události. První díl měl premiéru v sobotu 11. listopadu 1989. O týden později lidé sledovali zcela jiné věci než televizní seriál. První řada se ovšem setkala s velkým úspěchem právě v Německu. Na jaře 1990 tak začalo vznikat pokračování.
Střípky
Celý seriál popisuje 150 let vývoje kriminalistických metod, začíná zrodem francouzské Brigdy de Sureté a představením trasologie, tedy odlitků stop pachatelů na místě činu. Nikdy se nenatáčelo v ateliérech. Autor hudby Karel Svoboda, se u znělky inspiroval závěrečnou hudbou filmu Blade Runner od Vangelise.
Náměty jednotlivých epizod vycházejí ze skutečných událostí, v celkem 26 dílech hrálo více jak 600 našich i německých herců.
Předobraz Humoresek
Komediálně laděná epizoda Mechanoskopie se odehrává v Československu, popisuje zkoumání nástrojů používaných nejen při loupežích. Práce četnictva se stala předobrazem pro seriál Četnické humoresky. Ty jsou závěrem tvůrčí i životní pouti Antonína Moskalyka
Kamera, název a zatčení
Celkový obrazový dojem vylepšil štáb ještě tím, že epizody nebyly točeny běžným způsobem, ale na filmovou kameru, tedy širokoúhlou. Každý díl fungoval jako celovečerní snímek a realizační tým to tak i bral.
Německý název „Täter unbekannt (Sternstunden der Kriminalistik) lze do češtiny přeložit jako „Pachatel neznámý (Hvězdná hodina kriminalistiky). Asi nejlepší perličkou je, že členové štábu byli během natáčení v Nizozemsku zatčeni, protože neměli potřebná povolení.
Seriál Dobrodružství kriminalistiky vysílá ČT1 každou neděli před obědem, v repríze poté vždy ve středu odpoledne.
Zdroje: FDB, CSFD, Wikipedia, Youtube
