Prádlo po vyprání zapáchá zatuchlinou, ačkoliv jste nešetřili avivží. Nebo pračka při vypouštění vody vydává zvuky, které připomínají drcení štěrku. Většina lidí v tu chvíli propadá panice a hledá číslo na servis, případně rovnou prohlíží e-shopy s novými modely praček. Zbytečně. Příčina problémů se často nachází na spodní hraně spotřebiče, za nenápadným plastovým krytem, o jehož existenci mnozí uživatelé nemají ani tušení.
Past na nečistoty
Výrobci praček neumístili tento prvek na čelní stranu náhodou. Za malými dvířky se skrývá odtokový filtr, jehož úkolem je zachytit vše, co nepatří do odpadního potrubí. Během pracích cyklů se zde hromadí vlákna z oblečení, vypadané vlasy, chlupy domácích mazlíčků i zapomenuté kapesníky. Tato směs ve vlhkém a teplém prostředí velmi rychle podléhá hnilobnému procesu.
Pokud majitel spotřebiče filtr pravidelně nečistí, vzniká zde dokonalá líheň pro bakterie a plísně. Ty se následně šíří zpět do bubnu pračky a kontaminují vodu při každém máchání. Výsledkem je typický zatuchlý zápach, který z čerstvě vypraného prádla nezmizí ani po uschnutí.
Mnohem závažnější je ovšem mechanické riziko. Filtr slouží jako poslední bariéra před odtokovým čerpadlem. Pokud se zanese příliš, voda přestane odtékat správnou rychlostí. Pračka začne hlásit chybové kódy, případně odmítne přejít do fáze ždímání. V horším případě se drobné předměty jako mince, knoflíky nebo kostice z podprsenek dostanou až k lopatkám čerpadla, kde mohou způsobit fatální destrukci motoru.
Zbytečné výdaje
Neznalost funkce tohoto malého otvoru stojí domácnosti zbytečné peníze. Servisní technici se často setkávají s případy, kdy jsou voláni k „rozbité“ pračce, aby nakonec pouze vyčistili ucpaný filtr a naúčtovali si výjezd. Výměna celého spotřebiče přitom často není nutná. Potvrzují to i opraváři praček, kteří se s tímto fenoménem setkávají denně a upozorňují na plýtvání funkčními spotřebiči.
Potopa v koupelně
Otevření těchto dvířek vyžaduje určitou přípravu. Kdo se do čištění pustí bezhlavě, ten si pravděpodobně vytopí podlahu. Filtr je totiž umístěn pod úrovní bubnu a v systému vždy zůstává zbytková voda. Po uvolnění uzávěru tato voda okamžitě vyteče ven. Její objem může být překvapivě velký a do nízké misky se často nevejde.
Moderní pračky proto bývají vybaveny nouzovou vypouštěcí hadičkou, která se nachází hned vedle filtru pod stejnými dvířky. Správný postup velí nejprve vysunout tuto hadičku, odstranit její zátku a nechat vodu kontrolovaně vytéct do připravené nádoby. Teprve když je systém prázdný, je bezpečné vyšroubovat samotný filtr.
Samotné čištění pak obnáší opláchnutí sítka pod teplou tekoucí vodou a odstranění všech mechanických nečistot. Důležité je také zkontrolovat prostor uvnitř pračky, kam se filtr šroubuje. I tam se často usazují nečistoty nebo vodní kámen, které mohou bránit správnému utěsnění po opětovném uzavření.
Nedbalé zašroubování filtru zpět může způsobit únik vody při dalším praní. Závit musí sedět přesně a těsnění musí být čisté. Mnozí uživatelé zapomínají také na kontrolu lopatek čerpadla, které jsou po vyjmutí filtru viditelné. Ty by se měly volně otáčet. Pokud drhnou nebo se nehýbou, problém může být hlubšího charakteru.
Servisní interval
Výrobci se v manuálech obvykle shodují na doporučeném intervalu čištění. Ideální stav je kontrola filtru jednou za měsíc, minimálně však každého čtvrt roku. Frekvence by měla odpovídat intenzitě praní a typu prádla. Domácnosti s malými dětmi, kde se pere denně, nebo majitelé línajících psů by měli dvířka otevírat častěji.
Realita v českých koupelnách je ovšem odlišná. Většina lidí tento úkon provádí až ve chvíli, kdy pračka odmítá vypustit vodu nebo když zápach prádla přebije i vůni pracího gelu. Pravidelná údržba přitom nejen prodlužuje životnost spotřebiče, ale také snižuje spotřebu energie, protože čisté čerpadlo pracuje s menším odporem.
