Doku-seriál Farma Vojty Kotka pokračuje už tento pátek ve 20:15 na Primě. Další epizoda přinese nejen nové zvířecí přírůstky, ale i technické výzvy a pohledy na krajinu, které Vojtu přimějí k zamyšlení.
Když ovce nejsou jen dekorace
Na farmě se opět nezahálí. Vojta Kotek brzy zjistí, že jeho přítomnost má smysl i zcela praktický. Tentokrát se ponoří do péče o louky. Padnou zásadní otázky – má se plocha kosit, nebo spásat? Pomůžou stroje, nebo ovce? A proč vůbec dělit louku na sektory?
Ukáže se, že ovce nespásají trávu rovnoměrně, což má význam v péči o krajinu. Vojta se v tom zatím ztrácí, ale brzy bude muset rozhodnout. Dojde totiž na nákup ovcí. A s nimi přichází další úkol, a to výstavbu salaše. Bude to poctivá stavba, nebo spíš provizorní „bastlení“? Zadání zní jasně: udělat to funkčně.
Teplá voda i fotovoltaika, ale taky smůla se Šmildoslandem
Farma čelí i technickým výzvám. Bojler na teplou vodu nedostačuje pro tři osoby a záložní agregát není zrovna ekologický. Proto se do maringotky instalují solární panely. Během montáže ovšem dojde k nehodě. Poškodí se totiž nápis Šmildosland, na který je Vojta obzvlášť hrdý.
Daří se ale jinde. Odvodňovací strouha funguje a místo pro novou salaš se úspěšně vysušuje. Voda v bojleru se ohřívá a jak sám Kotek poznamená, tenhle pokrok přináší „pocit k nezaplacení“.
Na stavbu salaše se ale musí uvolnit prostor. Přesouvá se tedy i kurník. Kohout se pokusí bránit svůj domov, ale v tomto souboji vítězí Vojta. Ani slepici Zoře se moc nechce, ale přesun se nakonec podaří.
Dvanáct tun štěrku, farma jako životní styl
Dalším krokem je zpevnění cesty na pozemky. Jedná se zhruba o čtyři sta metrů, což znamená až čtyřicet nákladních aut s kamenným zásypem. Počasí může rozhodnout o tom, kdy a jak práce proběhnou. Pan Kavka během dne pronese větu, která působí skoro jako meteorologická prognóza: „Je slyšet vlak, bude pršet.“
V práci se nově angažuje i farmářka Hajdy, i když s výjimkou jahodového záhonu. A jak se ukazuje, některé úkoly se opakují. Kopání struh se stává téměř rodinnou tradicí.
Na závěr epizody přichází i hlubší úvaha. „Jak práce postupují, najednou si uvědomíte, že chcete zachovat přírodní bohatství, které tam je. Protože ten prostor je tak velký, že ho nepotřebuju celý zastavět,“ říká Vojta Kotka. A dodává: „Chci být jenom na malých ostrůvcích a dává mi smysl chodit po své zahradě a mít v lese hřiby a na louce krásný kvítí, které tam roste.“
Vojta vnímá přírodu jako živý organismus, který se umí obnovovat. Podle něj ovce nejsou jen alternativa ke strojům. „Ovce tam tomu prospějí a nejsou jen stroj jako sekačka nebo nějaká chemie, ale samy by tam nepřišly. Musí tam být člověk, který tam ty ovce má. Dřív to takhle v té krajině fungovalo a díky existenci člověka v krajině, který se choval zodpovědně, byla plná remízků. Kvůli nim tam přežívala i další zvířata, rostlo to, co dnes už ne… To je správný přístup, o který se snažím.“
Zdroj: Prima, Farma Vojty Kotka
