Vysloužilý dragoun Martin Kabát, loupežník Sarka Farka, otec Scholastik a princezna Dišperanda. Spolu s čertovským mariášem v rozpadlém mlýně hlavní postavy stále dobré pohádkové komedie Hrátky s čertem. Ač jde o veselohru, natáčení zrovna ideální nebylo. Herci se během výroby málem otrávili a nejednoho stihl krutý osud. Co se přesně dělo?
První bylo divadlo
Pohádku natočil Josef Mach v roce 1956, předlohou scénáře však byla divadelní hra. Tu napsal za nacistické okupace v roce 1942 za heydrichiády Jan Drda. Dílo se chytilo hlavně po válce, protože lidé v příběhu viděli jasný odpor proti nacistickému režimu. Později tak přibyly další formy – opera, loutkové divadlo, rozhlasová hra i filmový pohádka.
Právě pohádku si nelze představit bez Ladových kulis. Film odlišily, vdechly mu trochu divadelního pojetí, i když diváci z nich byli nejdříve lehce rozpačití. Pro někoho byly totiž moc umělé a také kýčovité.
Herecká skorootrava
Právě s kulisami je ale spojen jeden z nejhorších aspektů celého natáčení. Na krásné malby byly totiž použity silně toxické anilinové barvy. V té době šlo ale o jediné dostupné. Nešlo při tom o to, že by je herci nějak olizovali. Jedovaté složky se z nich totiž odpařovaly i teplem.
Jeho vstřebávání probíhalo vdechováním, skrze drobné oděrky na kůži a obecně dotekem. Herce i štáb tak stále provázely zdravotní problémy. Barvy tohoto typu jsou stále v prodeji, ale už bez obsahu jedovatého anilinu.
Bek versus Höger
Hlavními kandidáty na postavu dragouna Martina Kabáta byli Karel Höger a právě Josef Bek, který dostal nakonec přednost. Roztomilým andělem Theofilem se stal bavič a herec Antonín Šůra, kterého ale po andělské kariéře potkal neblahý osud. „On účinkoval v karlínském hudebním divadle i Rokoku, měl nakročeno opravdu dobře.“
„V osmašedesátém dostal dokonce nabídku do Las Vegas. Tam mu to však nedopadlo nejlépe. Proslýchalo se, že Tonda tam po neúspěchu propadl hazardu a zhroutil se. Neměl pak ani na cestu domů, živil se malováním pokojů. Umřel při dopravní nehodě někde na dálnici v Kanadě,“ vzpomínal pro Primu Cool Josef Bek.
Maďarský loupežník
Některé postavy pohádky mají opravdu zvláštní jména. Anděla Theofila člověk ještě pochopí, otec Scholastik jasně odkazuje na latinskou vzdělanost. Ale co ten loupežník Sarka Farka? Postava v podání hereckého titána Jaroslava Vojty je z Maďarska. Jeho jméno tam znamená „stračí ocas“. Vinklářův čert Lucius má původ v latině, dá se přeložit jako „záře“ nebo „světlo“. Ostatně i vládce pekel Lucifer znamená Světlonoše či Jitřenku.
Vzpomínky na válku
Začátek děje je spojen se vzpomínkami Martina Kabáta na boje, které prožil. Krom jiného zmiňuje, že zabil bimbašu a jáničára. V obou případech jde o historické pojmy vztahující se k osmanské armádě. Dragoun tedy bojoval s Turky.
Princezniny vlasy
Herečka Alena Vránová se bála, že ji role princezny Dišperandy škatulkuje jako princeznu a k jiné roli už se nedostane. Štáb jí připravil dlouhou blond paruku, kterou kategoricky odmítla. Místo toho chtěla kratší sestřih s ofinou. Současně si – ke štěstí filmu – vymínila, že bude hrát postavu spíš komediálně.
Pohádku Hrátky s čertem můžete zhlédnout na Nově v neděli 20. dubna od 16:25.
