Dlouhá léta tahali stát na svých bedrech. Teď ale generaci Husákových dětí čeká nepříjemné vystřízlivění – důchodová reforma, která má zlepšit stabilitu systému, na ně totiž dopadne nejtvrději. Změny, které přijdou postupně do roku 2035, znamenají delší práci i nižší penze.
Reforma na úkor jedné generace
Zatímco dnešní důchodci nebo ti, kteří se k důchodovému věku blíží, reformu příliš nepocítí, generace narozená v druhé polovině 70. let má smůlu. Právě tzv. Husákovy děti budou první velkou skupinou, na kterou naplno dopadne zvyšování důchodového věku i zpomalování výpočtu penzí. Nově se jim do důchodu bude vstupovat třeba až v 66 nebo 67 letech.
Nezávislá Národní rozpočtová rada spočítala, že tato generace bude „platit“ nejvyšší daň za stabilizaci průběžného systému. A aby toho nebylo málo, započítávání studia jako doby pojištění u mladších ročníků skončí. Těm starším se alespoň část studia ještě počítat bude, i tak si ale důchod odpracují doslova do poslední koruny.
V důsledku to znamená, že generace, která se postarala o silnou pracovní základnu po revoluci a drží dneska stát ve formě, dostane na důchod dárek, který si sama nezvolila. Zatímco pro jiné byla štědrá doba, pro ně bude platit doba utahování opasků.
Ztracené roky a pozdní řešení
Už v 90. letech bylo jasné, že demografická vlna Husákových dětí bude znamenat tlak na důchodový systém. O reformě se tehdy začalo mluvit. Jenže mluvilo se dvacet let – a reálně se začalo konat až v roce 2023. Výsledek? Do systému se zásadně sáhlo až ve chvíli, kdy se první vlny této generace blíží k padesátce.
Politici, kteří se střídali u moci, slibovali, odkládali a nakonec reformu protlačili v době, kdy už bylo pozdě na komfortní přechod. Generace narozená v 70. letech si tak může připadat jako pokusný králík. Dlouhé roky pomáhala držet důchodový systém při životě, teď bude mezi prvními, kdo pozná jeho nová, méně výhodná pravidla.
Nejde jen o pocit nespravedlnosti. Pro mnoho lidí, kteří už dnes pracují přes třicet let, bude znamenat důchod v 66 letech a snížené výpočty reálný zásah do kvality života. Místo zaslouženého odpočinku je čeká další porce práce a méně peněz na závěr.
Důchod? Odměna nebo trest?
Kdo jiný než silná a pracující generace Husákových dětí měl být důchodovým pilířem? Právě oni dnes přispívají největší měrou na penze rodičů a udržují průběžný systém v chodu. Ironií je, že právě jejich příchod do důchodu má být tím, co systém nejvíc zatíží.
Stát tak řeší rovnici, kterou dlouho ignoroval. Ano, změny přijaté současnou vládou posílí stabilitu důchodového systému. Ano, s přibývající délkou života je nutné reformovat pravidla. Ale otázkou zůstává, proč se stát celou zátěž rozhodl naložit právě jedné generaci – a to ještě zpětně, bez varování a přípravy.
Husákovy děti přitom nepatří mezi ty, kteří by si mohli dovolit masivní individuální spoření nebo finanční manévry. Mnozí z nich vychovávali děti, spláceli hypotéky, žili v realitě přelomových dekád. Teď se od nich čeká, že zvednou hlavu a „makají dál“. Pro stát zůstávají užiteční. Pro sebe? Spíš unavení.
Soňa pod tlakem, Erik na hraně a Pecháček tahá za nitky. V seriálu Ulice přituhuje
Zdroje: kroniQa, ReadZone, Rozpočtová rada, České důchody, Seznam Medium
