Proslavil se v roli vysloužilého vojáka Martina Kabáta, který se v pohádce Hrátky s čertem snaží přelstít peklo a uchránit před ním princeznu a Káču. Odhodlaným člověkem byl v soukromí i jeho filmový představitel, Josef Bek. Neexistovalo téměř nic, co by urostlý herec nezvládl. Jediné, co především jeho ženě přidělávalo vrásky na čele, byla jeho láska k ženám.
Přežil jen zázrakem
Příchod Josefa Beka na svět provázely potíže, přežil vlastně jen zázrakem. Narodil se totiž předčasně, už v sedmém měsíci, což byl v roce 1918 opravdu velký problém. Neexistovaly totiž ještě inkubátory, mamince Josefa Beka se však svého syna podařilo zachránit tím, že ho dávala do mírně vyhřáté trouby, což byla v té době jediná možnost. A nakonec z něj vyrostl urostlý mladík plný síly a chuti do života.
Další těžkou zkouškou byla pro Josefa Beka skutečnost, že neuměl vyslovit písmenko „ř“. Rozhodl se s tímto svým handicapem bojovat, požádal ředitele ústavu pro hluchoněmé, aby mu s odstraněním této vady pomohl.
Z pokladníka hercem
Později se dostal do opery v Olomouci, zejména proto, aby se vyhnul pracovnímu nasazení během druhé světové války. Přestože se vyučil pokladníkem a nějakou dobu pracoval ve spořitelně, nakonec ho jeho srdce přivedlo k divadlu, nejdříve coby operního zpěváka, později zkusil štěstí i v činohře. A ono to vyšlo, jeho kariéra se začala slibně rozjíždět.
Když ho po několika letech působení v různých divadlech oslovili pro roli veterána Martina Kabáta v pohádce Hrátky s čertem, neváhal a přijal ji. A dobře udělal, společně s filmem Florenc 13,30 mu tento snímek přinesl velkou popularitu.
Byl dobrým člověkem a chtěl pomáhat
Stejně jako jeho pohádková postava, byl i Josef Bek dobrým člověkem. Ani jeho sláva na tom nic nezměnila, když mohl, tak pomohl. Vždy měl úsměv na tváři a snažil se i ostatním zlepšit náladu. „Josífek kolem sebe roznášel pohodu, a i když kolikrát nebyla nálada dobrá, vždy vnesl do lidí optimismus a dobrou náladu. Byl takové sluníčko,“ řekla o herci Květa Fialová v rozhovoru pro Aha!.
O tom, že byl dobrý člověk, vypovídá fakt, že pomáhal také disidentce Jiřině Šiklové, která byla jeho sousedkou. Protože měla u sebe doma režimem nepovolené knihy a hrozila jí domovní prohlídka od StB, herec se jí ochotně nabídl a knihy uschoval ve svém bytě. Když pak opravdu došlo k této nepříjemné „návštěvě“ StB, Josef Bek s policisty mezi dveřmi žertoval, čímž odvedl pozornost. Nikdy by je totiž nenapadlo, že by tyto knihy mohly být právě u něj.
Miloval ženy
Josef Bek ve svém životě potkal mnoho žen, jen jedné ale řekl své ano. Jednalo se o tanečnici Evu, která byla opravdu velmi tolerantní. Během let ji totiž herec mnohokrát povedl, dokonce i se svými hereckými kolegyněmi. Ona to sice věděla, ale její láska byla tak silná, že nenapravitelnému sukničkáři dokázala odpustit. Zůstala s ním až do konce jeho života.
I přes jeho neúnavnou dobrou náladu ho postupem času začalo trápit zdraví. Nejčastěji se jednalo o kolena a žaludek, kvůli kterým také podstoupil několik operací. Před svou smrtí několikrát po kolapsu skončil v nemocnici, nakonec ho ale postihl komplikovaný zápal plic a ve svých šestasedmdesáti letech Josef Bek v roce 1995 zemřel.
Ve snímku Hrátky s čertem si Josefa Beka můžete připomenout na Nově v neděli 20. dubna od 16:25 a o den později od 12:45.
Zdroje: ahaonline.cz, prazsky.denik.cz, blesk.cz, idnes.cz, vlasta.cz, lifee.cz, cs.wikipedia.org, cnn.iprima.cz
