Kouř, plameny a žádný vzduch. Právě v takové peklo se 7. července 1961 změnil důl Dukla. Byl to následek série chyb, které přivodily katastrofu, během které zemřelo 108 lidí. Přitom stačilo docela málo a většina z nich mohla bez problémů přežít. Důl byl založen roku 1907, dnes je už dávno uzavřen. Co bylo tehdy příčinou a jak na sebe věci navázaly?
Den jako každý jiný
Den na začátku července 1961 vypadal jako každý jiný na šachtě. Směna 338 lidí se nejdřív nijak nelišila od běžného provozu dolování. Přišla ale půl čtvrtá hodina a horníci si všimli podivného zápachu. Vypadalo to, že se někde něco pálí a pro 108 z nich právě začal odpočet posledních minut života.
Nejdříve náhoda
„Ke konci ranní směny došlo asi v jednu hodinu odpoledne k náhodnému spuštění pohonu pásového dopravníku. Procházející horník asi nevědomky narazil do automatizačního prvku,“ popisuje začátek všeho web Zdař Bůh věnovaný hornickým událostem. Pak došlo k zablokování tohoto dopravníku a následně pálení pryže.
Články souhry
Ani to ale nemuselo být fatální. Právě tady nastala série náhod. Krom zmíněného zápachu si vzniku ohně pryže nikdo nevšiml. Dopravník byl totiž určen pro novou 11. sloj, ve které se však v té době ještě netěžilo. Současně si nikdo neuvědomil, že mezi 11. a 8. slojí, kde normálně těžilo na 103 havířů, už existuje větrné spojení. Nemělo ale bezpečnostní dveře, které by šířící se kouř zastavily.
Jedovatý kouř a zplodiny se tak rychle dostaly do sloje plné horníků. Byl vyslán revírník, který měl zjistit zdroj kouře, svou práci však provedl ledabyle. Navíc dispečink nebral připomínky natolik vážně, aby pracovníky z plné 8. sloje vyslal zpátky na povrch.
Mohli se zachránit
„Dispečer, který měl okamžitě poslat lidí z dolu, tohle jasně zanedbal. Osmadevadesát lidí, kteří byli v 8. sloji, se mohlo zachránit vlastními silami,“ komentoval situaci záchranář Petr Faster v dokumentu České televize Osudové okamžiky. Řetěz úvodních zanedbání a následné ignorace informací se tak ukázal jako vražedná past.
Peklo pod zemí
Teprve dvě hodiny po prvním zachycení pachu kouře se dolů dostali záchranáři. V tu dobu měl dispečink informaci o proniknutí do 8. sloje, ale pro lidi tam dole bylo už pozdě. „Havíři už nestačili dosáhnout na čerstvý vzduch z 3. patra, protože proti nim se valil hustý dým, který přívod čerstvého vzduchu zcela zablokoval. Zachránili se jen dva, kteří přiotráveni dorazili na pásu.“
Polibek má vlastní svátek: Líbání není jen romantika, ale i malý zázrak pro zdraví. Nejdelší polibek trval přes 34 hodin
Cesta mezi mrtvými a soud
Záchranáři už nacházeli jen mrtvé. Až večer, konkrétně pět minut před sedmou, byla spuštěna signalizace pro odvolání všeho osazenstva dolu. Zachránilo se skoro tři sta havířů, sto osmi už pomoct nešlo.
Neštěstí v Dukle se stalo čtvrtým nejhorším případem v dějinách republiky a nejhorším druhé světové válce. O to je smutnější, že stačilo opravdu málo a všemu se dalo předejít. „Nemuselo k tomu dojít, kdyby byli z ohrožených úseků všichni však odvoláni, tedy nejpozději po prvním zachycení kouře horníky,“ konstatovali později vyšetřovatele.
Rok po katastrofě stanulo před soudem devět lidí. Výrobní náměstek a dispečer dostali dva roky vězení, ředitel jen podmínku.
