Předvánoční čas si neumíme představit bez zeleného věnce a mihotavého světla svíček. Většina z nás je pak automaticky zapaluje každou adventní neděli. Ale málokdo vlastně tuší, že každá svíce má své jméno, barvu a velmi hluboký význam. Připravili jsme pro vás průvodce detaily a zvyky, které dají vašemu adventu úplně nový rozměr. Od správného směru zapalování až po symboliku barev zjistěte, co přesně znamená toto období očekávání a jaké skryté poselství skrývá.
Od Hamburku po Betlém: Původ adventních symbolů
Tradice adventního věnce je poměrně mladá záležitost. Vznikla v Hamburku v devatenáctém století. Stojí za ní teolog Johann Hinrich Wichern, který v roce 1839 vyrobil pro děti z dětského domova velký dřevěný věnec. Chtěl jim názorně ukázat, za jak dlouho už konečně přijdou Vánoce.
Z jeho původního modelu s 23 svíčkami se později ustálily pouhé čtyři, které symbolizují čtyři adventní neděle. K nám se zvyk zapalování svíček rozšířil až po sametové revoluci. Kromě svíček je důležitý i samotný věnec. Jeho kulatý tvar představuje věčnost a nepřetržitost. Zelené větvičky zase symbolizují život a naději. Dekorace jako šípky, oříšky nebo jablka pak znázorňují plodnost a zakuklená přání.
Symbolika barev: Fialová, Růžová a Červená
Barva svíček na adventním věnci není náhodná, ale řídí se liturgickou tradicí. Katolická církev preferuje fialovou, což je barva obřadnosti, zadumání, přemýšlení a pokání. A proto by první, druhá a čtvrtá svíce měly být v tomto odstínu.
Naopak třetí adventní neděle, které se říká Stříbrná, je slavnostnější a symbolizuje radost. Proto by měla být třetí svíce růžová, která je vítaným rozjasněním postního období. Protestanská víra pak častěji upřednostňuje svíčky červené, barvu života, lásky a Kristovy prolité krve.
Modré svíčky jsou pak zvykem u luteránů a zástupců anglikánské církve, kde modrá znamená královskou hodnost, nebo symbolizuje vodu a oblohu jako počátek nového stvoření.
Názvy svíček a správné zapalování
Každá svíčka na adventním věnci má své jméno, které odkazuje na křesťanské ctnosti. Podle katolické tradice se svíčky zapalují postupně, a to dokonce proti směru hodinových ručiček.
První svíce se jmenuje Naděje neboli Svíce proroků, vyjadřující proroctví o příchodu Mesiáše. Druhá je Betlémská svíce, která se zapaluje za mír a značí připravenost na Ježíšův příchod. Třetí svíce je Pastýřská a symbolizuje radostný pocit a přátelství. Čtvrtá, Andělská svíce, ztělesňuje lásku a osvícení.
V rodinách se často udržuje krásná tradice, kdy svíčky zapalují postupně členové rodiny, tradičně od nejmladšího po nejstaršího. Pokud se vám víc líbí svíčky postavené vedle sebe, a nikoliv v kruhu, je to také v pořádku. Tímto způsobem se dávaly do kostela na obětní stůl a zapalovaly se zleva doprava.
Pátá svíce a osud věnce na Štědrý den
Kromě čtyř adventních svíček se na věncích, zejména u protestantů, často objevuje pátá svíce umístěná doprostřed. Tato svíce je vždy bílá, symbolizující duchovní čistotu, a představuje samotného Ježíše Krista. Zapaluje se na Štědrý den po setmění, aby symbolizovala bílé světlo a příchod Slunce, které prorazilo temnotu.
S příchodem Vánoc by už adventní věnec neměl stát přímo na svátečním stole, nýbrž by měl být odložen stranou a do jeho středu se má položit talířek s velkou bílou svící naděje. Dnes se sice fantazii meze nekladou a lidé volí věnce v barvě stříbrné, oranžové nebo dokonce černé, ale znát původní význam věnce, jeho barev a dekorací dává tomuto období hlubší smysl.
