Vznikl v osmdesátých letech, ale diváky baví dodnes. Seriál Sanitka ukázal život záchranářů bez přikrášlování. Hrál v něm Hanzlík, radili skuteční lékaři a cenzorům vadil i svetr.
Příběhy z první linie, které nepůsobí jako fikce
Sanitka měla premiéru v roce 1984 jako dvanáctidílný seriál, který přiblížil běžný den posádek záchranné služby. Hlavní hrdina, doktor Vojtěch Jandera, opouští nemocnici a dobrovolně přechází k záchrance. Zahrál si ho Jaromír Hanzlík, který si tak zopakoval roli lékaře, ale tentokrát s úplně jiným vývojem než v Nemocnici na kraji města.
V dalších rolích se objevili Jiří Bartoška jako Skalka, Zlata Adamovská jako Eliška, Pavel Zedníček coby sanitář Fanda, Petr Kostka, Tomáš Juřička nebo Josef Vinklář, který ztvárnil ředitele Jaroše. Ten měl svou předlohu ve skutečném řediteli záchranky, kterého herec osobně znal a o kterém později řekl, že zemřel ve své kanceláři.
Natáčelo se i v reálném prostředí. Interiéry i exteriéry nemocnice pocházejí z Thomayerovy nemocnice v Praze, hlavně z pavilonů A3, A4 a G3. Podloubí, kudy herci běhali, vypadá stejně i dnes.
Salám v plášti, vystřižený svetr a hlas, co zůstal v hlavě
Každá epizoda začíná krátkým zamyšlením, které čte Petr Haničinec. Věty jako „V každém zlomku tohoto času umírá člověk. Nebo se rodí. A vždycky je mu někdo nablízku,“ působí dodnes silně a lidsky.
Produkce ale musela řešit i dost netradiční problémy. Petr Nárožný hraje v seriálu postavu, která miluje psy. Ve skutečnosti k nim ale měl odpor a psi to poznali. Aby s ním vůbec spolupracovali, mazali mu plášť špekem a zašívali do něj salám. Ani to moc nepomáhalo.
Herečka Eva Hudečková, která hrála doktorku Dolejšovou, si všimla, že v jejím příběhu chybí scény, které by vysvětlily chování její postavy. Se scenáristou Jiřím Hubačem se domluvila na doplnění několika pasáží. Ten jí vyhověl. Co ale herečka nečekala, byla cenzura. V jedné scéně měla na sobě šachovnicový svetr. Normalizační cenzor v něm viděl zakázaný symbol kříže a záběry nechal vystřihnout. Pro Hudečkovou to byla poslední kapka a po natáčení skončila s herectvím.
Reálné inspirace, zakázaná píseň a záchranář, který slouží dodnes
Scenáristé čerpali z praxe. Přímo při natáčení radil tehdejší ředitel pražské záchranky František Ždichynec. Byl to právě on, kdo v Československu zavedl takzvaný rendez-vous systém, kdy k zásahu vyráží zvlášť lékař a zvlášť zdravotnická posádka. V roce 1987 uvedl do provozu první leteckou záchranku. A co je pozoruhodné, ještě v roce 2024, tedy ve svých osmdesáti, stále pracoval, a to jako koroner. V roce 2020 získal ocenění Anděl mezi zdravotníky.
V Sanitce se objevilo hned dvanáct herců, kteří předtím hráli i v Nemocnici na kraji města. Včetně Hanzlíka. Tam jeho postava chtěla od záchranky utéct, tady k ní naopak směřuje dobrovolně. Dokonce tam zazní i replika: „Tak se holt smiř s tím, že tvůj synáček bude nadosmrti šlapat pedály u sanitky.“
Zamítnutí téměř potkalo i úvodní píseň. Skladba Můj čas obsahuje slova „Příteli chvátej SOS“, což podle tehdejších úředníků mohlo znít jako výzva k Američanům, aby nás zachránili od Sovětů. Uvažovalo se, že se píseň buď upraví, nebo vyhodí. Nestalo se tak. Píseň se stala hitem a později ji využila ČSSD ve své předvolební kampani. Hudba se dostala až do Venezuely, zazněla i v telenovele Kassandra.
Seriál Sanitka můžete zhlédnout na TV Seznam 29. října od 20:10.
Zdroj: ČSFD, FDB
