Těžko bychom hledali Čecha, který by neznal legendární hlášku „Ne, ne, já nemusím, já už ho vidím!“ z vánoční reklamy. Dnes už kultovní spot letos oslavil 21 let a stejně tak dlouho známe tvář malé kudrnaté holčičky, která ho proslavila. Jak se Sandra Flemrová za ty roky změnila? A jak vzpomíná na natáčení, které jí zajistilo místo v české popkultuře? V pořadu Zpátky do minulosti ji vyzpovídal Jan Liška.
Legendární reklama, která se zrodila skoro náhodou
Psal se rok 2003, když tehdy tříletá Sandra Flemrová z Rokycan uspěla mezi stovkami dětí na castingu do reklamy. Její maminka viděla výzvu v televizním podtitulku a rozhodla se zkusit štěstí. „Neměla jsem trému, ale vlastně si moc nepamatuju,“ směje se dnes Sandra. Možná právě její kudrnaté vlásky a bezprostřednost štáb přesvědčily, že ona je ta pravá.
Natáčení probíhalo poblíž Mladé Boleslavi a trvalo tři dny. A i když se to nezdá, nešlo o zimní období – sníh byl umělý, aby scéna působila vánočně. Sandra si vybavuje hlavně momenty koulovačky se štábem a veselí po dotočení. Přiznává ale, že třetí den už byla unavená a bylo těžké ji rozpovídat. Tehdy štáb zachránila jiná holčička, která se schovala za strom v čertí masce a pomohla Sandru rozesmát.
Reklama se stala hitem. Nikdo ale nečekal, že vydrží na obrazovkách celé dvě dekády a stane se neoddělitelnou součástí českých Vánoc.
Divočák Pepa, svíčková a nečekaná sláva
Zajímavostí je, že prasátko z reklamy nebylo žádná maketa nebo trik v postprodukci. Byl to skutečný divočák jménem Pepa, který byl podle některých informací vychováván jako domácí mazlíček a údajně miloval svíčkovou. Sandra si vybavuje hlavně moment, kdy ho tahali z kamionu, ale na place s ním do styku nepřišla. „Byl to gaučák, ale bál se, takže natáčení s ním nebylo úplně jednoduché,“ vzpomíná s úsměvem.
Po odvysílání reklamy přišla nečekaná sláva. Sandra si v dětství užívala pozornost spolužáků i médií, ale postupem času její rodina zájem tlumila. „Chodili i do školy bez ohlášení, tak jsme se stáhli,“ říká Sandra, která dnes bere zájem s nadhledem. Už tehdy si uvědomila, že sláva může mít své stinné stránky – hlavně, když ji děti ve škole poznávaly a pokřikovaly na ni legendární hlášky.
O tom, kolik si vydělala, mluví dnes otevřeně. „Dostala jsem jednorázově asi 24–25 tisíc korun,“ přiznává. Žádné další platby, známé jako honoráře z opakovaného vysílání, už nedostala. Přesto si nestěžuje a bere všechno pozitivně.
Sestřička u zubaře a vzpomínky na slavnou roli
Dnes je z kdysi slavné dětské hvězdy pětadvacetiletá zdravotní sestřička v zubní ordinaci v Plzni. „Miluju svoji práci a jsem tam spokojená,“ říká Sandra, která se herectví věnovat nakonec nezačala. Její maminka ji sice vedla na pár dalších castingů, ale už se žádná velká role neobjevila. „Možná mě lidé moc spojovali s Kofolou,“ uvažuje Sandra.
Když přemýšlí, co jí reklama dala, říká, že neumí posoudit, protože „život bez ní“ nikdy nezažila. Přesto přiznává, že se musela naučit pracovat s emocemi a zvládat pozornost okolí. A kdyby přišla nabídka na pokračování? „Určitě bych do toho šla,“ usmívá se.
Zdroje: Zpátky do minulosti, idnes.cz, kofola.cz
