Český televizní fenomén Četnické humoresky zavedl miliony diváků do úsměvného období první republiky. Sympatická brněnská pátrací stanice řešila s lehkým humorem velmi těžké kriminální případy. Radost na televizní obrazovce ovšem ostře kontrastuje s krutou realitou dobového četnického sboru. Za parádními uniformami a nablýskanými botami se často skrývaly existenciální potíže a obrovský tlak na výkon.
Krutý život v kasárnách
Televizní diváci vídají sympatické pátrače velmi často s půllitrem piva v ruce nebo při bezstarostné partii kulečníku na stanici. Skutečný život mužů zákona svazovala extrémně tvrdá disciplína a neustálá existenční nejistota. Během krátkých dvaceti let existence Československé republiky spáchalo sebevraždu přesně sto sloužících četníků. Historici přisuzují tato tragická čísla psychicky náročné službě, tíživým osobním dluhům nebo nešťastným láskám.
Život ve strohých kasárnách navíc připomínal boj o přežití a strava byla přísně nízkonákladová. Systém služebního hodnocení fungoval naprosto neúprosně. Každý četník se musel z obchůzky vracet s takzvaným úspěchem. Nároční velitelé tyto výsledky pečlivě evidovali a vzájemně porovnávali. Neustálý tlak na výkon nutil pátrače k nulové toleranci u banálních prohřešků. Strážmistři tak pokutovali i neosvětlený povoz nebo chybějící cedulku se jménem majitele na voze.
Ivan Trojan a legionáři
Jednou z nejvýraznějších tváří celého projektu je i Ivan Trojan v roli štábního strážmistra Bedřicha Jarého. Scenáristé toto jméno nevybrali čirou náhodou. Postavu pojmenovali po skutečném četníkovi Vladislavu Richardu Jarém. Tento historický muž zákona ve dvacátých letech sloužil na vyhlášené pátračce v Hradci Králové.
Pro herce měla svěřená role velmi hluboký osobní rozměr. Jeho vlastní dědeček prožil značnou část života jako skutečný prvorepublikový četník. Tento fakt Trojan s postavou propojil mnohem intenzivněji než samotný scénář.
Pozornému diváckému oku by neměly uniknout naprosto přesné detaily na propracovaných kostýmech. Červené frčky na rukávu stejnokroje velitele Karla Arazíma připomínají hodnosti britské či americké armády. Za časů první republiky tyto nášivky spolehlivě označovaly bývalého příslušníka československých legií.
Počet drobných proužků přesně odpovídal počtu let odsloužených v zahraničním vojsku. Bývalí váleční legionáři se mezi sebou běžně oslovovali bratře a vždy si tykali bez ohledu na aktuální služební hodnost. Reálný předobraz Josef Arazim ovšem sloužil v italských legiích a na kriminální pátračce nikdy nepracoval.
Tváře ve dvou rolích
Televizní dílo obsahuje nespočet drobných kuriozit s obsazováním stejných herců do naprosto odlišných situací. Herec Martin Trnavský si v seriálu s chutí zahrál rovnou dvě odlišné figury. V epizodě Lázeňské intermezzo ztvárnil nenápadného fotografa, v pozdějším díle Ochotníci se vrátil jako brutální vrah taxikářů.
Podobným procesem si prošel také Václav Svoboda, který se nejprve mihl na obrazovce jako bezejmenný lékař v sanitce a později naplno převzal vtipný part šéfkuchaře Tumpacha.
Konec přišel s válkou
Úsměvné a občas lehce humorné osudy seriálových pátračů měly v reálné historii absolutně tragický závěr. Bohatá historie četnických pátracích stanic se definitivně uzavřela posledního dne v září roku 1942. Němečtí nacističtí okupanti tuto užitečnou instituci kompletně zrušili. Jednalo se o přímou reakci na tehdejší úspěšný atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Němci okamžitě vytvořili nové motorizované čety k drsnému pronásledování uprchlých politických vězňů, západních parašutistů a odbojářů. Duchovní otec projektu Michal Dlouhý přiznal dřívější myšlenky na natočení čtvrté série z dob protektorátu. Tvůrčí tým tyto plány nakonec s obrovským respektem odpískal. „Pro mě je třetí řada Humoresek završením. V nejlepším se má přestat,“ řekl Ivan Trojan k definitivnímu konci pro server iDNES.
Zloděj a rodinné klany
Autoři scénáře čerpali spoustu originálních nápadů z reálných dobových policejních spisů. Legendární perličkou zůstává zachycená metoda velmi mazaného zloděje slepic. Pachatel si nahřál nad plápolajícím ohněm obyčejný klacek a vsunul ho potichu do cizího kurníku. Spící a zmatená drůbež ucítila náhlé teplo a bez hlesu sestoupila přímo k připravenému muži. Zloděj ptáky následně pochytal bez jediného pípnutí a hravě se tak vyhnul poplachu.
Dlouhé a náročné natáčení propojilo na place hned několik rodinných hereckých klanů. Zkušený režisér Antonín Moskalyk do seriálu angažoval svou vlastní dceru Pavlínu. V roce 2006 však bohužel podlehl těžké rakovině. Jeho dcera tak musela okamžitě převzít režisérskou taktovku a rozdělané dílo pro televizi profesionálně a se ctí dokončit.
Na scéně se sešel také herec Petr Kostka s manželkou Carmen Mayerovou a dcerou Terezou Kostkovou. Role chytrého policejního psa Arga byla nesmírně zakletá a ztvárnila ji hned tři různá zvířata. První ovčák dostal znenadání rakovinu a druhého ranila nečekaná mrtvice v lese. Třetí náhradní pes musel projít kompletním tvrdým výcvikem pro filmaře za pouhé tři týdny.
Seriál Četnické humoresky můžete sledovat vždy v úterý večer na ČT1.
