Měla to být velkolepá hudební show, která ohromí davy diváků. Výsledek? Autoři scénáře se za Trhák dlouhá léta styděli a považovali ho za svůj profesní omyl. Natáčení provázela tragická smrt jednoho z herců, kterou štáb musel maskovat dvojníkem. Přesto se z filmu stala kultovní záležitost, která baví svou absurdní poetikou. Dnes už málokdo tuší, jak náročný proces vzniku této barevné vesnické revue ve skutečnosti byl.
Chtěli muzikál, dostali parodii
Dvojice Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák neměla v úmyslu napsat čistokrevný muzikál. K tomuto žánru je dotlačil režisér Zdeněk Podskalský, který po nich chtěl něco zpěvného. Scenáristé neměli na psaní dostatek času a výsledek považovali za prohru. Dlouhou dobu se za film styděli a měli pocit, že se zpronevěřili svému stylu. Teprve s odstupem let vzal Zdeněk Svěrák snímek na milost a přiznal, že některé scény se mu vlastně líbí.
Diváci však tento autorský rozpor nikdy nepocítili. Do kin jich dorazilo téměř milion, což z Trháku učinilo čtvrtý nejúspěšnější film této autorské dvojice. Předstihly ho jen osvědčené komedie jako „Marečku, podejte mi pero!“ nebo „Vrchní, prchni!“. Absurdní humor v kombinaci s chytlavými, úmyslně infantilními texty písní zafungoval dokonale.
Smrt si nevybírá ani při komedii
Natáčení v jihočeských Náhořanech poznamenala událost, o které se v titulcích nedočtete. Představitel zedníka Merunky, herec Václav Lohniský, zemřel přímo během filmování. K tragédii došlo krátce po začátku natáčení, když šlapal do kopce v lyžařském vybavení. Srdce nevydrželo námahu.
Režisér Podskalský stál před těžkým rozhodnutím. Film se musel dokončit. Lohniského tak diváci vidí do obličeje pouze v jediném záběru. Ve všech ostatních scénách, kde se postava Merunky vyskytuje, sledujeme záda dvojníka.
Hlas zesnulého herce v postsynchronech nahradil Mirko Musil. Je to paradox. Lidé se u obrazovek smějí postavě, která v reálném čase natáčení už nebyla mezi živými. Profesionální svět filmu nezná slitování a show musí pokračovat za každou cenu.
Francouzská hvězda byla drahá, Gott odmítl
Obsazení role zpěváka Lenského provázely komplikace. Původně byla psána na tělo Karlu Gottovi. Ten ji odmítl. Štáb proto zamířil vysoko a oslovil francouzského šansoniéra Gilberta Bécauda. Ten projevil zájem, ale kladl si podmínky. Chtěl složit hudbu.
Barrandov nakonec spolupráci zamítl. Důvodem byly finance, přestože Bécaud slevil ze svého honoráře na polovinu. Roli nakonec získal Juraj Kukura. I další postavy měly původně jiné tváře. Jednu z dcer hajného Kaliny měla hrát Jitka Zelenková. Odmítla, čehož prý dodnes lituje. Roli převzala Dagmar Veškrnová, ale ve zpívaných pasážích ji diváci stejně slyší hlasem Zelenkové.
Hláška, která se používá dodnes
Snímek dal češtině jeden z nejpoužívanějších frazémů. Spojení „nedělej Zagorku“ v lidové mluvě zdomácnělo jako synonymum pro váhání a nerozhodnost. Odkazuje na postavu učitelky Elišky v podání Hany Zagorové, která se ve filmu neustále zdráhá opětovat city, ačkoliv je jasné, jak to dopadne. Sama zpěvačka tento lidový novotvar přijala s nadhledem a v médiích několikrát uvedla, že ji to těší.
Cimrmanovský podpis
Pozornému divákovi neunikne rukopis dua Smoljak–Svěrák ani v technických detailech. Postava Ticháčka, kterou ztvárnil Josef Abrhám, přijíždí do vsi testovat revoluční metodu metání hnoje pomocí dynamitu. Tento nápad není nový. Autoři ho recyklovali ze své divadelní hry o Járu Cimrmanovi, konkrétně z kusu Posel z Liptákova.
O tom, že na place vládla navzdory problémům dobrá nálada, svědčí i vzpomínky Petra Čepka. Ten hrál produkčního Šuse tak zapáleně, že ničil košile víc, než předepisoval scénář. Často se neudržel smíchy. „A kdy se budou točit dožínky?“ zeptal se v jedné scéně Zdeněk Svěrák, což Čepka pravidelně odbourávalo. Ve finálním střihu se tak v záběru musel ohnout, aby skryl záchvat smíchu.
Film Trhák vysílá stanice AMC v neděli 18. ledna v 15:00.
