Středa 14. února 1945 se do historie metropole zapsala černým písmem. Obyvatelé tehdy očekávali brzký konec války a varovné sirény zcela ignorovali. Zatažená obloha nad protektorátem ale toho dne ukrývala smrtící hrozbu. Během několika málo minut se centrum Prahy nečekaně proměnilo v hořící trosky plné zohavených lidských těl.
Fatální omyl v oblacích
Americké letectvo mělo onoho osudného dne naprosto jiné plány. Svazy těžkých bombardérů B 17 Flying Fortress mířily na strategické cíle v nacistickém Německu. Hustá oblačnost a silný vítr pilotům zkomplikovaly orientaci. Hlavní navigátor svazu navíc nahlásil poruchu palubního radiolokátoru.
Posádky se musely spolehnout čistě na vizuální srovnávací navigaci podle řek a železnic. Šedesátka letounů se odchýlila od původního kurzu o dlouhé desítky kilometrů. Unavení piloti pod sebou spatřili velkou metropoli s řekou a domnívali se, že dosáhli saských Drážďan. Pumovnice se s osudovým rozkazem otevřely.
Dvě minuty hrůzy
Letecký poplach se nad pražskými střechami rozezněl pouhých pět minut před dopadem první bomby. Lidé sirény ignorovali, město totiž zažilo v minulosti mnoho planých poplachů. Obyvatelé žili v iluzi bezpečí a věřili, že se jim ničivá fronta vyhne.
První ocelové projektily dopadly na rozhraní Smíchova, Radlic a Jinonic úderem půl jedné odpoledne. Zamýšleným cílem bylo zřejmě smíchovské nádraží. Neuspořádaná letka následně pokračovala přes obydlené Nové Město směrem na Vinohrady a Vršovice.
Stopadesát tun trhavých a zápalných pum prudce zasáhlo hustě obydlené měšťanské oblasti. Ulice okamžitě zasypaly těžké trosky hroutících se budov. Vojenské cíle zůstaly po celou dobu prakticky nepoškozené. Američtí letci zničili běžné obytné domy a vzácné historické památky.
Hlas z trosek
Rozhlasový reportér Josef Cincibus procházel zničenými ulicemi a popisoval naprostou zkázu. „Přikryti v dlouhé řadě leží mrtví. Jen tušíte, jak hrozná byla jejich smrt,“ zaznělo od reportéra Josefa Cincibuse v dobovém rozhlasovém vysílání. Město se ponořilo do prachu a chaosu. Oheň stravoval celá náměstí a přeživší holýma rukama zoufale odhrabávali horké sutiny.
Zkáza staleté architektury
Statistiky potvrdily zásah u více než dvou a půl tisícovek budov. Zcela zničeno bylo osmašedesát domů. Další stovky rodinných sídel utrpěly těžké stavební defekty. Vinohrady ztratily mnoho činžovních domů.
Ničivé síle neušly ani obdivované architektonické klenoty. Gotický Emauzský klášter, založený samotným Karlem IV., dostal několik přímých zásahů. Zničující plameny zachvátily i slavný Faustův dům na Karlově náměstí.
Trhavé pumy roztrhaly zdi Vinohradské synagogy a poničily sochy na Palackého mostě. Bombardování kriticky zasáhlo tři nemocnice a vyřadilo z provozu desítky tramvají. Infrastruktura na pravém břehu Vltavy naprosto zkolabovala.
Rozbombardované trosky rohového domu na Rašínově nábřeží musely úřady trvale strhnout. Vyčištěná parcela čekala na své využití dlouhá desetiletí. Dnes na tomto lukrativním místě stojí známý Tančící dům.
Tajemství vinohradského sklepení
Bilance mrtvých dosáhla čísla sedm set jedna, raněných bylo dvanáct set. Smutné oběti tvořili téměř výhradně nevinní čeští civilisté. Nacistická propaganda tragédii tvrdě zneužila a nešťastný omyl ofenzivně označila za úmyslný teroristický čin. Pravda o selhání americké navigace se na veřejnost dostávala velice pomalu.
Ostatky některých Pražanů záchranáři nenašli ani celé týdny po složitém odklizení ruin. Stavební dělníci šokovaně objevili další zachovalá těla až v roce 1971. V temném suterénu domu na Vinohradské třídě našli třiadvacet mrtvých osob, které se udusily v neprodyšně zasypaném protileteckém krytu.
