Dětská herečka Žaneta Fuchsová prožívala natáčení rodinné komedie …a zase ta Lucie! v přísném osobním režimu daleko od běžných letních radovánek. Tvůrci populárního snímku totiž stavěli před kamerou složitou iluzi západního luxusu z posbíraných odpadků. Za úsměvnými scénami se tak dodnes ukrývají absurdní noční směny v tehdejších obchodních domech i stovky hodin vyčerpávající práce s hromadou sádry.
Západní pozlátko z posbíraných krabic
Koprodukce se západoněmeckou televizí vyžadovala prostředí odpovídající tehdejšímu západnímu standardu. Snímek původně vznikl jako televizní seriál a celovečerní verze se z natočených dílů sestříhala až později. Filmaři nemohli evropskému divákovi předložit reálnou podobu tehdejších československých ulic. Exteriéry proto natáčeli přímo v Kolíně nad Rýnem. Cesta do ciziny představovala pro štáb obrovskou událost a herci dostali zvláštní cestovní pasy platné jen pro dobu natáčení. Z tuzemských lokací prošly výběrem pouze pražské Vokovice s moderním Tuzexem.
Interiéry obchodu vznikaly výhradně v noci v prostorách obchodního domu Kotva. Štáb zde narazil na problém s nevhodným sortimentem zboží. „Když jsme točili v Německu, nesměli jsme vyhazovat prázdné plechovky od coca coly, sbírali jsme krabice od prášků na praní, různé jiné škatule, všelijaké obaly a vezli jsme to do Česka,“ popsal herec Michael Hofbauer v rozhovoru pro deník Aha!. Obaly se do regálů Kotvy úhledně naskládaly a vytvořily iluzi luxusu. V záběrech musela také jezdit výhradně zahraniční auta. Maminka hlavní hrdinky usedala za volant britského vozu a filmový policista jezdil na německé motorce.
Život pod přísným dohledem
Roli šestileté školačky chtěl režisér Jindřich Polák původně svěřit Kláře Pollertové. Na samotném konkurzu ho nakonec více zaujala Žaneta Fuchsová a hlavní part získala ona. Práce na rozsáhlém zahraničním projektu přinesla malé dívce tvrdý denní režim. Rodiče ji museli neustále hlídat před případným úrazem. Zlomená ruka nebo vážnější pád by okamžitě zastavily celé natáčení.
„Nesměla jsem si nic udělat, zlomit si ruku, jinak se zranit,“ zavzpomínala Žaneta Fuchsová na natáčecí období. Malá herečka musela vynechat všechny letní tábory a přišla o školu v přírodě. Zcela jí odpadla jízda na kole i lyžování a nesměla trávit odpoledne venku s ostatními dětmi. Tvůrci i přes přísná pravidla připravili dětským hercům obrovský zážitek v podobě zatopeného bytu. Scénografové postavili obývací pokoj přímo do bazénu a štáb točil veškeré vodní scény pod bezpečným dohledem v něm.
Tisíce sádrových modelů
Oranžový a zelený formelák vznikali odděleně od hereckých výkonů v animačním studiu. Představitelé dětských rolí se s oblíbenými figurkami potkávali na place jen zcela výjimečně. Tvůrci spotřebovali na výrobu malých hrdinů více než dva tisíce sádrových tělíček a drátěných koster. Na tyto základy pak animátoři pečlivě nabalovali kila modelíny.
Žaneta Fuchsová musela při hraní většinou upírat zrak do prázdného prostoru. Malá slečna si oblíbené kamarády představovala ve vlastní fantazii a mluvila do prázdna. Vytvoření pohybu plastelínových postaviček vyžadovalo absolutní preciznost a trpělivost. Složitá scéna propadnutí formeláků trubkou ústředního topení se vyráběla za pomoci speciální bílé hmoty. Animátor nalepil kus plastelíny na kov, pořídil jeden záběr, hmotu odlepil a posunul o nepatrný kousek níž. Natočení několikasekundového sklouznutí zabralo celému animačnímu týmu plný pracovní den.
Film a zase ta Lucie vysílá Film+ 25. dubna ve 12:55.
