Představa o ideálním rodinném zázemí se u každého liší. Iva Janžurová si svůj velký sen o společném soužití splnila v pražských Střešovicích. Ve velké prvorepublikové vile s ní pod jednou střechou žijí rodiny obou jejích dcer. Tři generace si zde dokázaly vytvořit harmonické prostředí, kde má každý své soukromí.
Život ve třech patrech
Společné bydlení vzniklo na popud Janžurové a jejího životního partnera Stanislava Remundy. Dům je rozdělený tak, aby se všichni obyvatelé potkávali pouze tehdy, když sami chtějí. Janžurová obývá přízemní prostory vily. Ty si vybrala zcela záměrně s ohledem na budoucnost a také kvůli zdravotním potížím svého zesnulého partnera, který už těžko zvládal chůzi po schodech. V přízemí zůstala i po jeho odchodu a obklopují ji předměty spojené s desítkami let společného života.
Hned nad ní našla domov mladší dcera Theodora s manželem a třemi syny. Srdcem jejich bytu se stala prostorná kuchyň. „Tu jsem nezařizovala já, ale můj tatínek Sláveček v době, kdy jsem tady nebydlela,“ svěřila se Theodora. Místnost tak zůstala plná vzpomínek na muže, který sice měl v divadle pověst cholerika, v soukromí ale fungoval jako rodinný terapeut.
Úplně nejvyšší část domu patří starší dceři Sabině. Její byt vznikl citlivou přestavbou půdních prostor, kterou navrhl rodinný přítel a architekt Pavel. Moderní a světlé bydlení lemuje pás oken, ze kterých je vidět na celou Prahu. Sabina si nejvíce užívá sledování letadel přistávajících na nedalekém letišti.
Drobné spory na zahradě a boj s developery
Soužití tolika lidí vyžaduje velkou toleranci a Janžurová se podle svých slov snaží být tou nejpříjemnější tchyní. Rodinná idyla má však své hranice u domovních dveří, přesněji na zahradě. Janžurová si potrpí na přísný řád a přesně ví, jaká rostlina má kde své místo. Když někdo uřízne větev, kterou neměl, dokáže zvýšit hlas.
Mnohem větší starosti ale rodině přineslo dění za plotem jejich pozemku. V sousedství vily začal růst moderní developerský projekt. Rodina původně odsouhlasila pouze opravu malého domku, stavební firma však na místě vykopala obří jámu pro novou budovu. Theodora se pokoušela situaci řešit na úřadě městské části, ale neúspěšně. Stavební úřad stížnosti na obří jeřáb zamítl. Nepomohla ani osobní návštěva samotné Janžurové. Úředníci jí sice zatleskali a vyjádřili úctu, ale stavbu nezastavili. Výhled z oken tak nyní narušují betonové panely.
Útočiště v jihočeské přírodě
Když pražský shon začne být příliš únavný, odjíždí Janžurová čerpat síly na venkov. V jižních Čechách si pořídila bývalou zemědělskou usedlost a hájenku. Venkovské prostředí jí bylo blízké už od dětství, které prožila na Vysočině v učitelské rodině. Jihočeské sídlo postupně přebudovala na komfortní rekreační objekt, kde dříve často navštěvovala svou kolegyni Jiřinu Jiráskovou.
Hlavním prvkem chalupy je dřevěná veranda s balkonem. Kolem domu se rozkládá udržovaný trávník s květinovými a zeleninovými záhony. Komfort celého místa před časem doplnil nový zapuštěný bazén a netradiční vyhlídková věž, ze které je vidět do okolních lesů a luk. Celá rodina zde nachází klid od náročného profesního života.
Nucený odpočinek a rekonvalescence
Právě klid a odpočinek nyní Janžurová potřebuje nejvíce. Po nedávném zdravotním kolapsu se úspěšně zotavuje, její stav jí však neumožňuje plné pracovní nasazení. Na doporučení ošetřujícího kardiologa Petra Neužila musela zrušit plánovanou oslavu ve Stavovském divadle.
Dlouho chystaná akce se měla uskutečnit v rámci rozhlasového pořadu Tobogan. Podle vyjádření moderátora Aleše Cibulky lékaři nechtěli riskovat setkání s velkým množstvím lidí tak krátce po uzdravení. Janžurová tak tráví dny v domácím prostředí, obklopena péčí svých nejbližších. Do divadla, kde kdysi přežila vážný úraz po pádu těžkých kulis, se vrátí, až bude mít dostatek sil.
.jpg){kind=link}