Psal se rok 1971. Tehdy sedmnáctiletá Anička Mikušová z Trenčianské Turné požádala rodiče o svolení přespat u své kamarádky Márie. Rodiče však brzy zjistili, že dívka k ní vůbec nepřišla. Navíc se ani plánovaná návštěva kamarádčiných rodičů u příbuzných na Moravě nekonala. Anička se také neobjevila v Malých Stankovcích. Zde studovala na kadeřnici. Od té chvíle po ní nebyla vidět žádná stopa…
Odhalené kresby, které matce vyrazily dech
Matka mezi Aniččinými věcmi objevila zvláštní kresby a zápisy. Například kresbu dívčí hlavy s textem „Nechajte ma spať“. Také truhly plovoucí na vodě. V deníku se objevily temné věty jako „Voda a krv bude studená a špinavá. Zavrú sa modravé oblaky. Už nikdy viac! Som krvavý hlien.“
Poslední odkaz adresovaný rodičům zněl: „Milovaní, odpusťte mi! Nezaslúžim si jedinú slzu od vás. A.“ Rodiče to samozřejmě vyděsilo.
Tajemné okolnosti zmizení
Aniččina kamarádka přiznala, že ji pár týdnů před zmizením vzali k trenčianskému náboženskému fanatikovi. Tam spolu četli Bibli. Plánovaná další návštěva 11. prosince se však nekonala. Anička prý nechtěla riskovat, že by nakazila nemocné dítě. Při pátrání se objevily desítky neověřených informací. Ty kriminalisty pokaždé vedly do slepých uliček.
Některá svědectví hovořila o tom, že Aničku někdo viděl v autobuse v lednu 1972. Další tvrdila, že stopovala s mladým mužem. S ním měla údajně mluvit o křesťanství. Jiné zprávy tvrdily, že Anička mohla být členkou sekty. Nebo že pracovala v různých městech jako zdravotní sestra. Žádná stopa se však nepotvrdila.
Stopování po celé zemi
Pátrání po Aničce vedlo kriminalisty i do měst jako Luhačovice, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Kadaň, Chomutov či Vsetín. Rodičům dokonce přišel dopis od muže z Pardubic. Tvrdil, že Anička u něj bydlela a pravidelně navštěvovala nedělní čaje v hotelu. Matka ji tam však nikdy neviděla. Přestože čekala, Anička se nikdy nevrátila.
S postupem času však informace o Aniččině osudu úplně ustaly. Přestože uplynulo více než 20 let, její zmizení zůstává záhadou bez jasného vysvětlení. Bez konkrétní stopy, která by pomohla případ vyřešit.
Život ve frontě na všechno: Nekonečné čekání na banány, toaletní papír, obývací stěnu i auto
Rodinný příběh a vytrvalé pátrání
Aniččiny rodiče, především otec, který byl policistou, věřili, že ji najdou. Bohužel otec zemřel pouhé čtyři roky po jejím zmizení. Bez odpovědi a rozloučení. V době intenzivního pátrání nebylo možné veřejně zmínit, že Aniččin otec pracoval pro policii. To by mohlo komplikovat mediální pokrytí případu.
Policie Aničku hledala téměř 20 let. To je maximální doba pro oficiální pátrání po nezvěstné osobě. Pokud během tohoto období není nalezena nebo se nezjistí jiná skutečnost, případ se poté uzavírá.
Moderní metody bez výsledku
Kriminalisté využili během pátrání řadu pokročilých metod. Forenzní antropologie porovnala lebku neznámé ženy s fotografiemi Aničky. Našla sice několik podobností, ale rozhodující znaky se neshodovaly. Pomocí Gerasimovovy metody vytvořili rekonstrukci tváře, která byla zveřejněna v médiích. Nikdo ji nepoznal.
DNA analýza také nepotvrdila shodu s údaji o Aničce Mikušové. Čas od času se objevily nálezy neidentifikovaných pozůstatků. Ty by mohly její zmizení objasnit. Žádná stopa nebyla potvrzena a případ zůstává otevřený.
Aniččina maminka žila společně s jejím bratrem na Slovensku. „Každý rok v deň výročia zmiznutia nezvestnej sestry mama veľmi trpí. Už má svoje roky,“ svěřil před lety webu Cas.sk Aniččin bratr.
Bydlení za socialismu: Žádné vlastnictví a úřední kontrola za dveřmi. Kulový blesk jako odraz dané doby
Zdroje: Cas.sk, alef-investigation.cz
