Herec a dramatik Antonín Procházka (71), kterého diváci znají především jako Petra Kaštana z nekonečného seriálu Ulice, má nejen zajímavou kariéru, ale i životní příběh, který by vydal na vlastní divadelní hru. Zatím ale stíhá režírovat, psát, hrát a večer si dát sklenku červeného. Po jeho boku už dvě dekády stojí herečka Štěpánka Křesťanová (49), se kterou vychovávají dceru Viktorii a sdílí nejen domácnost, ale i jeviště.
Manželství se dvěma dějstvími
Antonín Procházka prošel dvěma zásadními vztahy. První manželství s herečkou Zorou Kostkovou (73) mu přineslo syna Antonína. Ten chvíli zkoušel herectví, ale nakonec ho víc než kulisy přitahoval střelný prach – dnes vede vlastní střelnici a učí lidi střílet.
Po rozvodu potkal Štěpánku Křesťanovou, o 22 let mladší herečku, která se stala jeho životní partnerkou. Vzali se v roce 2005 a kromě dcery Viktorie je spojuje i láska k divadlu, kde často stojí na jednom jevišti.
Štěpánka Křesťanová strávila řadu let na scéně plzeňského Tylova divadla, než se rozhodla jít vlastní cestou a pustila se do práce na volné noze. Diváci ji možná zahlédli i v seriálu Ulice, kde si střihla menší roli ženy ze seznamky – po boku svého muže, který v seriálu patří mezi stálice.
Společně hrají například v komedii Jednotka intenzivní lásky a chystají další kus s názvem Manželské turbulence pro agenturu Harlekýn. „Se Štěpánkou jsem hrával hodně už v Plzni. Je skvělá komediální herečka,“ pochválil ji Procházka pro iDnes.cz.
Od klavíru k režiím v Torontu
Rodák z Kroměříže vyrostl v hudebním prostředí. Jeho otec byl klavírista, dirigent a skladatel. „Předpokládalo se, že syn dirigenta Antonína Procházky na něco hrát bude. Táta mě učit nemohl, protože by mě zabil, tak jsem chodil do hodin jinam,“ zavzpomínal herec s humorem v rozhovoru pro iDnes.cz. K herectví ho přivedla až „náhoda a nedostatek jiných plánů“. Původně studoval ekonomku, ale nakonec ho uchvátilo divadlo.
V Plzni nejen režíroval, ale i založil vlastní kabaretní scénu. Napsal přes dvacet divadelních her a režíroval je doma i v zahraničí. V Torontu se hrály jeho hry Hledám děvče na boogie woogie a Holka nebo kluk, kterou sám režíroval. Navíc několik let hostoval v Národním divadle.
Když se ho moderátorka Tereza Kostková ptala v pořadu Českého rozhlasu Dvojka, co by dělal, kdyby měl hodně peněz, odpověděl bez zaváhání: „Dal bych je Billu Gatesovi. Ten to s hodně penězi umí, já moc ne.“
Ranní psavec, večerní herec
Pracovní den Antonína Procházky má jasná pravidla. „Pracuju třeba jen dopoledne. Píšu a zkouším jen dopoledne, odpoledne mám vyhrazené pro život a dělám věci, které mě baví a které vlastně dělat nemusím. V noci v žádném případě nic nepíšu a nedělám nic intelektuálního. Jenom zvěrstva,“ prozradil s úsměvem v pořadu Blízká setkání.
Procházka je přezdíván „Plzeňský Molière“ i „Z vody Allen“, jak mu říká kamarád podle kombinace českého humoru a Allenovské ironie. Jeho hry se drží žánru veselohry – záměrně. „Divadlo slouží zábavě. Komu jde o poslání, ať si zajde na poštu,“ cituje Woodyho Allena a dodává: „Svoje práce beru vážně, ale sebe neberu vážně nikdy.“
Přesto, že působí jako renesanční muž, netají se tím, že mu cizí jazyky nikdy nešly. Zato věří v energii mladých lidí a pozitivní přístup k životu. „V kondici mě udržuje to, že pracuju mezi mladými. A taky červené víno.“
