4. prosinec patří svaté Barboře a s ní spojené tradici řezání barborek. Pokud vám větvička třešně, jabloně nebo třeba zlatice do Vánoc vykvete, podle pověry vás čeká láska nebo svatba. Jenže aby to fungovalo, je třeba znát správný postup jak na barborky.
Když větvička rozkvete, svatba je na spadnutí
Tradice řezání barborek sahá hluboko do historie a v českých domácnostech se dodržuje dodnes. Dívky odedávna věřily, že pokud si 4. prosince, tedy na svátek svaté Barbory, uřežou větvičku z třešně, jabloně nebo jiného ovocného stromu, do Štědrého dne rozkvete. A pokud se tak stane, do roka se provdají.
Zvyk ale není jen o romantickém přání. Věštba měla svá pravidla. Větvička se měla trhat brzy ráno, když se první sluneční paprsek dotkne obzoru, a nejlépe ze stromu staršího než deset let. Mělo to i praktický důvod – mladé stromky jedna větvička poškodí, kdežto staré si s tím poradí.
Kdo měl víc nápadníků, mohl si uříznout více větví a každé přiřadit jedno jméno. Která vykvetla první, označila budoucího ženicha. A jestli květ nerozkvetl vůbec nebo rychle uvadl? Mohlo to naznačovat, že dívka už není panna – i takové výklady tradice kolovaly mezi lidmi.
Větvička jako výzdoba, věštba i modlitba
Barborka není jen starý zvyk, ale i krásná adventní dekorace. Do vázy se dnes dávají větvičky třešně, višně, jabloně, zlatice, magnólie nebo třeba trnky. Jemně růžové nebo bílé kvítky přinášejí do domova svěžest a naději uprostřed zimy.
Podle křesťanské tradice květy symbolizují čistotu Panny Marie a příchod nového světla – narození Ježíše Krista. Pohanské kořeny tradice zase spojují rozkvétající větvičky se zimním slunovratem. Květ byl znamením, že po zimě přijde jaro a s ním nový život.
Aby větvička skutečně rozkvetla, je potřeba ji správně připravit. Podle knihy Adventní čas od Dagmar Šotterové pomáhá, když větvičky přejdou mrazem. Na dva dny je můžete uložit do lednice. Pak je seřízněte šikmo, ponořte do horké vody, následně do vlažné vany a poté dejte do vázy s vlažnou vodou a lžičkou cukru. Vázu umístěte na světlé místo, vodu měňte třikrát týdně a konce větví znovu seřezávejte. Pokud je doma sucho, proutky roste nebo celé ponořte.
Naopak když rozkvétají moc rychle, je dobré je přenést do chladnější místnosti. Vše ale s mírou, prudké změny teploty jim nesvědčí.
Živé Barborky, mumlání a měsíce štěstí
Na některých místech Česka se na svátek svaté Barbory nezůstávalo jen u větviček ve váze. Večer 3. prosince se po vesnicích pohybovaly takzvané živé Barborky – zahalené dívky se závojem, rozpuštěnými vlasy, metlou v ruce a košíkem s ovocem a sladkostmi. Stejně jako Mikuláš odměňovaly hodné děti a ty zlobivé napomínaly. Při návštěvě domácností často pronášely „modli se, modli se“, což se prý později zkomolilo na dětské „mulisi, mulisi“.
Barborky však nebyly jen věcí svobodných dívek. I ženatí muži a vdané ženy se zajímali, kdy větvička vykvete. Počet dní od uříznutí po první květ měl odpovídat počtu měsíců štěstí v nadcházejícím roce. Ať už to člověk bral jako věštbu nebo symbol, jedno platí dodnes. Rozkvetlá barborka je dobrým znamením.
