Marie Tomsová (73) se stala známou tváří mezi televizními moderátorkami. Kariéru odstartovala v roce 1977. Za necelých dvacet let působení na obrazovkách vytvořila dojem, že se pro roli hlasatelky narodila. Během svého života musela čelit i setkání se stalkerem a na 17. listopad 1989 vzpomíná jako na den, kdy u sebe doma ukryla šedesát lidí. I když předpár týdny oslavila 73. narozeniny, je stále aktivní a vitální.
Od snu o ilustracích k televizní legendě
Marie Tomsová se narodila 25. června 1952 v Praze. Do světa televize vstoupila v roce 1977, tehdy úspěšně prošla přísným konkurzem, který proběhl o rok dříve. Od té chvíle byla dlouhá léta neodmyslitelnou součástí československého a později i českého vysílání.
Původně ale toužila po jiné profesi, už jako malá totiž snila o tom, že bude ilustrovat dětské knížky. Malování a kreslení milovala odmala. Zkusila tak štěstí na UMPRUM, jenže tam neuspěla. Nakonec zakotvila na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Tam studovala obor výtvarná výchova a čeština.
V noci ji zaskočil stalker
Marie Tomsová v rozhovoru s Miluší Bittnerovou zavzpomínala na okamžik, kdy se tváří v tvář setkala se svým stalkerem. „To byl jistý chovanec psychiatrické léčebny v Dobřanech, jménem Rudolf Kršák, který mi psal skoro každý den dopisy. Nejenom mě, ale opravdu nám všem. A postupně, ne najednou, si nás chtěl vzít všechny. A teď si představte, že já jsem přijela jednou v noci domů. Nás vozil pendl, do té doby, než jsem si udělala řidičák, tak nás vozil pendl. To znamená celou tu směnu, která o půlnoci končila,“ vysvětlila letos v květnu v pořadu Na Kafeečko.
„Já jsem bydlela v Mikulandské ulici, takže jsem jezdila jako poslední. Protože ti, co bydleli blízko Kavek, tak vystupovali jako první. Takže o půl jedné v noci vejdu do toho průjezdu, tenkrát se nezamykaly domy, pak do dvora a tam na mě skočil chlap. Já jsem zařvala, mocně jsem zařvala. On se lekl a zařval – Maruško, co řveš, neboj se, to jsem já, tvůj Kršák. Tak jsem zařvala znova. Naštěstí vyběhl domovník, který bydlel v přízemí a Kršák utekl. On dostal opušťák, našel si mě ve Zlatých stránkách adresu a šel na mě čekat. On to nemyslel zle,“ omlouvala ho se smíchem v již zmíněném rozhovoru.
Vzpomínky na 17. listopad 1989
Zajímavou historku má Marie Tomsová i na den, kdy se na Národní třídě konaly demonstrace. Tehdy u sebe v bytě ukryla šedesát lidí. „To byla věc absolutní náhody. Náš dům zůstal jako jeden z mála v té Mikulandské odemčený. A zůstal odemčený kvůli tomu, že mě vrátili z porodnice ten den, že to ještě není ono. Vzápětí mi volal kamarád, že mi nese ryby, ať mu jdu odemknout průjezd. Tak jsem šla odemknout, chvilku jsme poklábosili a on šel pryč. A já už jsem byla líná za ním jít zamknout. Takže díky tomu ten dům Mikulandská 4 zůstal odemčen,“ rozpovídala se o události jednoho z nejvýraznějších dnů naší historie.
„Já jsem netušila, že se tam nahňácalo tolik lidí. Protože náhodou u mě zazvonila dvojice, která šla najisto. Přítel mého muže se svou dívkou, kteří úplně vyděšeně zazvonili. Teď mi líčili, co se na té Národní třídě děje. Vykoukla jsem z toho prvního patra na dvorek a tam byla vyděšená masa lidí. Nevěděli, jak se dostat ven, zpátky, přes zídku do vedlejšího domu. Tak jsem otevřela okno a řekla jsem, pojďte sem, první patro. A dokud ten dav proudil, tak jsem ty dveře nechala otevřené,“ vysvětlila Marie Tomsová, jak to tenkrát celé bylo.
Rodina, ztráty a životní odolnost
Marie Tomsová žije po boku svého manžela Miloše už od roku 1967. Společně vychovali tři syny, přesto jejich rodičovství provázela i bolestná ztráta. O prvorozeného chlapce přišli, když mu bylo pouhých pět měsíců. Zemřel na syndrom náhlého úmrtí kojence, tragédii, která se hluboce vryla do jejich životního příběhu. I přes tuto těžkou ránu si jejich vztah uchoval pevnost, která obstála ve zkoušce času.
Marie Tomsová ale není jen někdejší hlasatelkou, manželkou a matkou. Je také spisovatelkou. Vydala knihu Jiná už nebudu aneb Neděle Marie Tomsové, kde čtenářům nabízí výběr svých rozhlasových fejetonů. I ve vyšším věku zůstává aktivní, vitální a jak sama s úsměvem říká „krásná bez přehnané námahy“. A jak se udržuje v pohodě? Snaží se nepřipouštět si všechny ty hrůzy, co se dějí…
Zdroje: Na Kafeečko, Dotyk.cz, Lifee.cz
