Svobodník Kouba coby proslulý svůdník útvaru výsadkářů. Kapitán Tůma, jehož sestra se do Kouby zamilovala. A kolem toho akce v lesích, kde mají výsadkáři co nejdéle unikat policii a dalším složkám, za což dostanou opušťák. Co všechno provázelo vznik populární komedie Copak je to za vojáka s Jiřím Langmajerem, Slávkem Jandákem či Karlem Rodenem?
Dvojí jméno v seznamu
Během akce výsadkářů si major Průcha (Vítězslav Jandák) v kanceláři podle telefonátů odškrtává jména zachycených vojáků. V blízkých záběrech jsou vidět jména Štefan Tekely a Václav Čížkovský. První patří postavě, druhý herci, který ji hraje.
Roli mu získal pohled
„Byl jsem pozvaný do kavárny někde na Vinohradech. Tam seděl režisér Petr Tuček. Já jsem asi nějak blbě koukal, protože Tuček se na mě podíval, ukázal prstem a řekl jednoduše: Ty to budeš,“ vzpomíná Jiří Langmajer na moment, kdy získal svou první hlavní roli, tedy Koubu.
Název podle baretů
Pro červené barety, kteří jsou jádrem děje, se ujal mírně negativní slangový výraz „Kečupové“. Bylo to odvozeno právě od tmavě červené barvy baretů. Mezi nimi a dalšími útvary panovala určitá rivalita, která se projevovala snahou jim tyto barety krást. Samotní paragáni byli pak slangem „Vrtule“, což ve filmu použije desátník v podání Daniela Landy.
Klatovy a Mníšek
Petr Tuček si pro realizaci snímku vybral většinou lokality na Plzeňsku, štáb se tak přesunul hlavně do Klatov a jejich okolí. Přírodní scenérie jsou místa z Klenové u Klatov, stejně tak místní masokombinát, kde se během cvičení schovává jeden z paragánů. Závěrečná scéna svatby se pak točila v klatovské radnici.
Filmaři si však nenechali ujít ani kasárna v Janovicích nad Úhlavou. Ve své době šlo o nejmodernější budovu tohoto účelu, která reprezentovala pevnou hráz socialismu. Janovice jsou zmíněny ústy poručíka Hamáčka (Jiří Schmitzer) také ve snímku Černí baroni. S nimi je film také často srovnáván.
Jan Budař slaví 48: Nikdy nebyl mamánkem, pravdu o svém bratrovi odmítal tajit a jediný přiznaný vztah byl s cukrářkou
Koubu vojna teprve čekala
Pro Langmajera šlo o první pořádný filmový zářez, tehdy mu bylo teprve 20 let. Role Kouby se pro něj stala raketovým startem do hereckého prostředí a popularity. Za celý film dostal tehdy nadprůměrný honorář 7 500 Kčs. Byla to pro něj současně částečná příprava, protože vojna ho čekala až dva roky po natáčení.
Dle jeho vyjádření to pro něj pak byla pohoda, protože na „Koubu“ už si nikdo nic nedovolil. Asi už nám neprozradí, jestli tam také tak proháněl dámy. Role s ním navíc natolik srostla, že i po letech na něj lidé na ulici volají „Koubo!“.
Výcviková realita
Přestože jde o komedii, odehraje se ve filmu část skutečného vojenského výcviku. Herci si taky museli poradit se skutečnými stroji, výzbrojí a výstroji. Během nácviku přežití, který je hlavní dějovou osou, museli opravdu ulovit slepice, ryby, hady nebo žáby. Současně si dělali čaj z lesních bylinek nebo jehličí.
Hercův pestrý život
Zmíněný Václav Čížkovský má pestré životní osudy. Odseděl si totiž tři roky za finanční podvody, což mu zahýbalo vztahy v rodině. Jeho příbuzní se k němu mnohdy dodnes neznají, on stále trvá na tom, že byl v celé věci nevinně. Z vězení měl dokázat svou nevinu, následně byl propuštěn.
Nebyla to ale jediná jeho eskapáda. V roce 1989 usedl opilý za volant, na druhém místě byla jeho tehdejší přítelkyně Michaela Kuklová. Vybourali se, auto bylo odepsané, oba strávili několik měsíců v nemocnici. Měl ale štěstí v neštěstí. Stalo se to těsně před Novým rokem a pokryla to prezidentská amnestie. Dnes hraje hlavně v divadle.
Komedii Copak je to za vojáka mohou diváci vidět v neděli v 16:05 na Nově, případně v repríze ve středu 9. dubna a ve čtvrtek 10. dubna na Nova Cinema.
