Z Národního divadla odešla jako první veřejně vyoutovaná trans žena u nás. Daniela Špinar dnes o své cestě mluví bez obalu – o slzách v tramvaji, tajných schůzkách s muži i o tom, proč nikdy nelitovala. V nové knize i v talkshow Honzy Dědka otevřela intimní kapitoly tříleté tranzice.
Tranzice na jevišti života
Když v roce 2021 jako tehdy ještě Daniel Špinar veřejně oznámila, že je trans žena, zůstala stát na čele činohry Národního divadla. Sama přiznává, že to byl „totální bizár“, ale cítila, že jinak nemůže. Dns říká, že když vedete jednu z nejvýznamnějších kulturních institucí a najednou vyjdete s tak zásadní věcí, nemůžete se zašít do kouta. Byla první veřejně vyoutovaná trans žena v Česku – a navíc v tak vysoké funkci.
Zatímco veřejnost si o divadelním prostředí často myslí, že je otevřenější vůči jinakosti, Daniela narazila na opačný efekt. „Lidi nevěděli, co si myslet – jestli jsem se nezbláznila, nebo jde o další moje umělecké dílo. S Filipem Rajmontem jsme vtipkovali, že bych mohla mít v Národním divadle místo busty pamětní desku s popiskem: ‚Jediná ředitelka činohry ND, která měla koule,‘“ říká s ironickým úsměvem.
Zásadní zlom ale přišel v naprostém tichu – při pohledu na zamilovaný pár cestou do práce. Sesypala se a pochopila, že jiná cesta není. Od té chvíle šlo všechno ven. A od té doby toho údajně ani jednou nelitovala.
Vztahy, muži a „neviditelná touha“
O tématu vztahů Daniela mluví bez obalu. Přiznává, že mužů, kteří touží po trans ženách, je víc, než si většina lidí myslí. Jenže tahle touha často zůstává ve stínu. „Zjistila jsem, že muži touží po trans ženách. Ne všichni samozřejmě, ale to množství je poměrně dost veliké. Jenom se za to stydí,“ vysvětluje.
Podle Daniely není problém v trans ženách samotných, ale v patriarchátu a společenském strachu z odlišnosti. Stále platí, že když se muž zamiluje do trans ženy, je to stigma. A tak zůstává všechno tajné. Kdyby lidi prý věděli, kolik mužů se jí ozývá, asi by se divili. Aktuálně je Daniela bez partnera, ale rozhodně ne bez zájmu. Je si vědoma své atraktivity i síly.
A jak to má s operací pohlaví? „Rozhodla jsem se na operaci nejít a je to dobře. Myslím si, že každý by měl se svým tělem udělat to, co uzná za vhodné a pro mě by vzhledem k mému věku byla taková operace už trochu náročná, hodně bych tím riskovala. A taky jsem zjistila, že to ke svému životu, kdy veřejně vystupuji jako žena a jsem zakrytá, nepotřebuji,“ prozradila.
Z divadelních paláců na oblastní scény – a s chutí
Po odchodu z Národního divadla se Daniela přesunula na oblastní scény, kde, jak sama říká, našla větší klid a srozumitelnější prostředí. V Plzni režírovala feministický muzikál Six, který považuje za ideální projekt pro současnou dobu i své vlastní téma.
Obavy, že na „venkově“ narazí na konzervativnější přístup, se nenaplnily. Naopak, věděli, koho oslovují. Čekali, že přijde s něčím jiným, hlubším. Příští výzva už také čeká: Pucciniho Tosca v Olomouci. Daniela se na klasiku těší a ví, že bude muset čelit tradicím i očekáváním.
Zdroje: iDnes, Prima Ženy, Expres
