Byl jednou z nejvýznamnějších hereckých tváří minulého století. Dodnes si většina z nás pamatuje jeho role. Josef Kemr (†72) se nesmazatelně zapsal do naší paměti. Byl to člověk s výraznou osobností i hlubokou duší. Jakožto věřící člověk čelil za minulého režimu nejednomu problému. 20. června si připomínáme 103 let od jeho narození.
Komunistům si řekl svoje
I v době, kdy naší zemi vládla jedna strana, nechtěl Josef Kemr jen poslušně poslouchat a stát bokem. Hluboce věřící osobnost – křesťan až do morku kostí. Dokázal to, co kolem něj uměl jen málokdo. Dát najevo svůj názor. Bez obav a beze strachu.
Doba sahající více jak třicet let dozadu nepřipouštěla kdovíjaké odmlouvání nebo odpor. Pokud někdo hlasitěji nesouhlasil, musel čelit následkům. Josef Kemr byl ale přesvědčen, že má právo chovat se tak, jak on sám považuje za správné. A dovoloval si věci, které jiným přišly naprosto nemožné.
Protest dával najevo hodně viditelně
Jednou z věcí, se kterou Josef Kemr nesouhlasil a dával to patřičně najevo, byla okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Invaze zapsaná do paměti jako Operace Dunaj nadzvedla ze židlí polovinu národa. A Josef Kemr se neváhal prosadit svým postojem.
V době, kdy nebylo rozumné jakkoli vyčnívat z davu, nebo na sebe nedej bože jakkoli upozorňovat, veřejně prezentoval své sympatie k západnímu stylu života. Po Praze se proháněl na mopedu. Nosil dlouhý zápaďácký kabát. Dlouhé vlasy.
Na církevním pohřbu básníka Jaroslava Seiferta to dal odpor najevo slovy: „Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?“ Jeho otevřenost však měla následky – kvůli svému postoji přišel o roli ve filmu Smrt krásných srnců, kterou nakonec získal Lubor Tokoš.
Toužil po lásce
Josef Kemr možná pro svou hlubokou víru v Boha vzbuzoval dojem morální autority. To mohl být důvod, proč si od něho ženy tak nějak přirozeně držely odstup. Navzdory hereckému povolání to byl plachý muž. Ve vztahu k ženám spíše odtažitější povahy.
Přesto ale toužil po velké lásce. Takové, která trvá celý život a sahá až za hrob. Herec přiznal, že jeho velkou láskou byla jedna vdaná žena, která se ale odmítla rozvést. Přeci jen se ale nakonec našla spřízněná duše. Josefu Kemrovi podlehla herecká kolegyně Eva Fousková. Vzali se v roce 1951.
Nad jejich vztahem se pozastavoval snad úplně každý. Jak to mohlo fungovat tak nesourodému páru? On – hluboce věřící křesťan a ona – zarytá komunistka přesvědčená o tom, že komunismus lidem skutečně přinese blahobyt.
Kamarádovi odpustit nedokázal
O Josefu Kemrovi všichni vždy mluvili jen v dobrém. Jediný, kdo na něho mohl mít zlost, byl jeho dříve velmi dobrý kamarád Rudolf Hrušínský. S tím se přátelili od roku 1942. Dokonce si pořídili chaty vedle sebe, aby společně mohli chodit na ryby.
Tehdy téměř šestašedesátiletý Kemr si našel o čtvrt století mladší partnerku. Jmenovala se Marika Skopalová a byla sestrou Svatopluka Skopala. Hrušínský byl známý šprýmař, který jednou během legrace plácl Mariku po zadku. A bylo zle. Kemr mu dal facku a nadosmrti jím pohrdal. Ačkoli se Hrušínský několikrát snažil o nápravu přátelství, Kemr mu odpustit nedokázal.
Zdroje: Čti doma, Aha online, TV Guru, iDnes
