Když Jaromír Bosák 13. května sfoukl na svém narozeninovém dortu šedesát svíček, mohl by s klidem říct: „Zažil jsem leccos.“ Tenhle mistr mikrofonu, který proměnil sportovní komentář v literární disciplínu, se během své kariéry dočkal mnoha chvály, ale i několika šťouchanců. Ten poslední přišel nečekaně – za nevinný fór při fotbalovém přenosu skončil dokonce na koberečku u vedení České televize.
Vtip, který ho dohnal až na kobereček
Byl to večer jako každý jiný – Sparta loni na jaře hrála s Liverpoolem a Jaromír Bosák u mikrofonu opět sypal bonmoty, jak je jeho dobrým zvykem. Jenže pak zazněla věta, která rozčeřila klidné vody veřejnoprávního vysílání: „Viděl jsem jenom jednu horší věc za celý rok, co se týká sportu – a to Andreje Babiše bruslit.“
Narážka, která měla vtipně odlehčit chvíle sparťanského trápení, se ale někomu nezdála. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Sociální sítě se rozezněly kritikou, objevily se výkřiky o politizaci sportu a někteří volali po Bosákově hlavě. Z věty, kterou by mnozí považovali za nenápadný vtípek, se stala kauza.
Vedení České televize si Bosáka pozvalo na pohovor a chtělo vysvětlení. Komentátor nezapřel svou typickou přímost a napsal, že šlo o humor bez jakéhokoliv politického podtextu – a že by to klidně řekl znova. „Co je na tom politického? Řekl jsem, že Andrej Babiš bruslí – respektive nebruslí. To je všechno,“ poznamenal později ironicky v podcastu U Kulatého stolu.
Komentář s přesahem a motýle ve výšce
Bosák dnes není jen další sportovní glosátor. Je to fabulátor v tom nejlepším slova smyslu – člověk, který dokáže do komentáře zakomponovat cokoliv, a přesto to působí jako přirozená součást dění na trávníku.
Jeho hlášky zlidověly, ať už jde o kultovní „Ajajaj, tohle promrhat šanci! A přitom měl času jak Quasimodo při dámské volence,“ nebo poetické „Nákop někam nahoru, až tam, kam lítají jenom motýle“. Není divu, že komentování v jeho podání si oblíbili i ti, kterým je sport ukradený.
A že se někdy trefí i do politiků? Podle něj to není programové, spíš reflexe světa kolem. „Politici chtějí být focení s těmi úspěšnými a tvářit se, že oni vlastně zařídili ten úspěch,“ rýpl si v jednom rozhovoru. A dodal, že by rád zažil den, kdy politik přivítá olympionika, co skončil šedesátý.
Z ulice až na piedestal českého komentování
Než se stal hvězdou České televize, strávil Bosák dva měsíce na ulici. Přespával na lavičkách a přitom pracoval. Později se vlastní pílí dostal na Fakultu sociálních věd a v roce 1994 už seděl za komentátorským pultem.
Od té doby dal fotbalovým a golfovým přenosům zcela nový rozměr. Nejenže si pohrává se slovy jako básník, ale umí udržet diváka i v okamžicích, kdy se na trávníku neděje vůbec nic. Příprava, improvizace a humor – to je svatá trojice, na které staví. A podle mnohých je to právě on, kdo nastavil laťku, ke které se ostatní teprve snaží přiblížit.
V podcastu jednou prohlásil, že když slyší fráze typu „projel obranou jako nůž máslem“, má chuť vraždit. A přesně v tom spočívá jeho genialita – je jiný, svůj, nepřepíná se ani nepodbízí.
Češi si špatně pojišťují domovy, sedm z deseti je podpojištěných. Po škodě bývá pozdě něco měnit
Zdroje: ČT, Deník, U Kulatého stolu, Reflex
.jpg){kind=link}