Hlíva ústřičná je jedlá dřevokazná houba, která roste v přírodě od konce léta až do zimy. Pokud je zima mírná, pak ji na stromech objevíte už na jaře. Najdete ji na živých i mrtvých kmenech listnáčů, hlavně břízách, vrbách, bucích, topolech či jeřabinách. Protože jde o oblíbenou přísadu do jídel (jako třeba žampiony), pěstuje se i průmyslově. Dá se tudíž vypěstovat i doma.
Elixír mládí?
Kdyby Scota z historické komedie Císařův pekař věděl o hlívě, možná by se nenamáhal s výrobou elixíru mládí. Právě hlívě ústřičné se totiž přezdívá „královna hub“, „zázračná houba“ nebo „elixír mládí“. Důvodem je mnoho velmi výživných látek, které obsahuje a které z ní udělali oblíbenou přílohu k jídlům všeho druhu.
I na malém prostoru
Dvě houby, které lze bez potíží pěstovat i na malém prostoru (tedy v bytě), jsou žampiony a právě hlíva. Jde o nenáročnou plodinu, která nevyžaduje žádné zvláštní podmínky. První pokusy s domácím pěstováním pochází už z počátku minulého století. Hlavní podíl na tom měl německý botanik a mykolog Richard Falck.
Na jeho práci navázali v 60. letech 20. století v Asii, o dvě dekády později to přišlo i k nám, do tehdejšího Československa. Dnes jsou největšími producenty hlívy Čína, Thajsko, Filipíny, Nigérie, USA či Pákistán. V Evropě pak vede Francie, Itálie, Maďarsko a Polsko.
Základní podmínky
Jsou naštěstí jen dvě, ale bez nich vám hlíva nikdy nevyroste. Zaprvé potřebuje denní světlo, protože na rozdíl od žampionu nebude prospívat v naprosté tmě. Proto se žampiony dají pěstovat třeba ve sklepě. Není nutné místo u okna se stálým svitem, ale nějaký denní přiděl hlíva prostě potřebuje. Pak už jde jen o správnou teplotu, která se odvíjí od konkrétní fáze růstu.
Vícero metod
V tomto ohledu máte na výběr z tradičních i moderních postupů. Můžete tak najít to, co bude vyhovovat vašim podmínkám. Konkrétně jde o tři přístupy:
- Hlívové zahrádky
- Pytle
- Pěstování na dřevě, konkrétně pařezu nebo špalku
V pytlích
Poměrně častá metoda, kdy je substrátem sláma nebo piliny, pak odpad z řepky, rákos nebo zbytky kartonu. Pozor, aby nic z toho nebylo plesnivé. Zvolené materiály napěchujte do průhledného plastového pytle. Pak ho zavažte, dejte do vyšší nádoby a do té nalijte vroucí vodu. Den nato pytel vyndejte, ustřihněte spodek a vodu nechte vytéct. Tento krok ničí zárodky, které by mohly substrát poškodit.
Teď už je čas na sadbu, kterou koupíte v zahrádkářství či hobby marketu. Materiál rozdrobte a nasypte na povrch substrátu i vně stěny pytle. Ten pak zavažte, ale ne úplně, spíš utáhněte. Do otvoru o průměru 5-8 cm dejte kousek vaty. Vytvořili jste tak filtr, kterým půjde dovnitř čistý vzduch. Všechno uložte na teplé místo s teplotou do 30 stupňů Celsia.
Podhoubí
Jestli jste všechno provedli správně, do 14 dnů spatříte první podhoubí. Objeví se bílá vrstva podobná šlehačce, tehdy po obvodu pytle udělejte asi 20 řezů o délce cca 5 cm. Teď pytel přeneste na chladnější místo o rozmezí 8-18 stupňů Celsia, hodí se tedy balkon, veranda či stodola.
V dalších dnech už si všimnete plodnic. Sklízíte tak, že ulamujete celé trsy, můžete očekávat i 4 sklizně, použitý substrát lze použít opakovaně.
Na dřevě
Hlívě se krásně daří na vrbě, buku nebo ořešáku, čím měkčí, tím lepší. Vyhněte se rozhodně jehličnanům. Vyberte si kus dlouhý asi 50 cm, který není starý, suchý ani shnilý. Ideální je sadit ještě za zimy, takže vám dřevo do jara krásně proroste.
Proces je tu mnohem delší, protože první pořádná úroda se vám objeví až za rok. Pak ale dřevo plodí několik let po sobě a nepotřebuje žádnou zvláštní údržbu. Vlastně tím jen simulujete normální výskyt hlívy v přírodě.
Kolíčková sadba
Do špalku dřeva navrtejte otvory 5 mm hluboké a 8 mm v průměru a asi 15 cm od sebe. Do nich přijdou tzv. očkovací kolíčky, které zatlučete a zakapete voskem. Tento špunt sadbu ochrání před vším škodlivým.
Špalek uložte na stinné a vlhké místo, kde bude cca do poloviny zahrabaný do země, což zaručí závlahu. Pokud kus dřeva dáte do neprodyšného pytle, šíření podhoubí bude mnohem rychlejší.
Zdroje: BezHladoveni.cz, Wikipedia, Novinky, ZahradkarskaPoradna
