Je těžké a smutné to přijmout, ale lži se vyskytují všude kolem nás. Jak z našeho pohledu, tak z pohledu okolí. Protože, ruku na srdce, jednou za čas lže každý, bez ohledu na důvod. Za dobu existence tohoto fenoménu (tedy za celou historii lidstva) objevili badatelé mnoho průvodních jevů tohoto způsobu chování. Nepotřebujete tedy detektor lži, je jím vaše pozornost.
Vyhýbají se zmínce o sobě samých
Když lháři zkreslují popisovanou pravdu, mají silnou tendenci vyhnout se jakékoli zmínce o vlastní osobě nebo aktivitě. Mluví nebo píšou o ostatních, hlavně ve třetí osobě. Jako kdyby mezi sebe a svoje lži dávali bariéru nebo určitou vzdálenost.
Pokud tedy například dítě rozbije kus nádobí a přijde vám to oznámit, popíše ji bez účasti své osoby. Místo „Omylem jsem rozbila talíř.“ pronese „V kuchyni je rozbitý talíř.“
Obecná negativita v prohlášeních
Prakticky veškeré vyjadřování lhářů má tendenci být spíše negativní. To se netýká jen okamžiků, kdy oni sami přímo lžou. I když popisují svou situaci nebo cokoli naprosto běžného, moc životního optimismu u nich nenajdete. Jde vlastně v jádru o negativní osoby, které tak vnímají i celý okolní svět.
Psychologicky je to tak projev podvědomí, protože v hloubi myšlenek cítí vinu za své vlastní lži. Také u nich platí pořekadlo Podle sebe soudím tebe. Člověk, který běžně lže, bude očekávat to samé ve svém okolí. Optimista a upřímný člověk se bude i k běžným interakcím stavět zcela odlišně.
Co nejjednodušší vysvětlení
I když mají lháři na vymyšlení své verze ve skutečnosti dostatek nerušeného času, jejich popis bude probíhat jen v jednoduchých pojmech a vyjádřeních. V normálním „provozu“ tak všechno vysvětlují hrozně jednoduše. Jejich mozek totiž odmítá přemýšlet v jakýchkoli komplikovanějších strukturách.
Posouzení nebo zhodnocení vlastního vyjádření jsou věci, které jsou na ně moc složité. Navíc tu platí praktický trik. Pokud vám někdo popsal svoje činnosti v určitém čase a vy máte pochybnosti o jeho upřímnosti, chtějte po něm, aby je zopakoval pozpátku. Lidé, kteří to skutečně prožili, s tím nebudou mít problém, lháři budou zmatkovat.
Ulice ve středu: Nesrovnalosti, hádky, rozchod i obavy z budoucnosti
Zmatečná slova a termíny
Navzdory předchozímu bodu o jednoduchém vysvětlení používají lháři velmi často komplikovanou větnou strukturu. Přidávají nadbytečná slova, a i ta základní nemusí mít takový význam, jaký jim oni přisuzují.
V jejich vyjádřeních také při troše pozornosti zachytíte nepodstatné ale věrohodně znějící detaily. To jsou ale jen berličky, které jim pomáhají nafouknout jejich klam a odvádí vaši pozornost od jádra sdělení.
Oči nelžou
Máte-li při jakékoli konverzaci pocit, že vám druhá strana lže, podívejte se mluvčímu zblízka do očí. Není-li člověk patologickým lhářem, pro kterého jde už o naprostou přirozenost, bude při lhaní nervózní. Fyziologicky se to projeví na vyšší frekvenci srdečního tepu a rozšíření zornice.
Tělo versus řeč
Říká-li někdo „Ano“, ale třese přitom hlavou místo přikyvování, nejspíš nemluví pravdu. Jak potvrzuje Dr. Ellen Hendriksen, klinická psycholožka z Boston University, tzv. nekongruentní gesta jsou pohyby těla, které neodpovídají slovům, která říká. A řeč těla tady neklame – pokud mluvčí lhaní pečlivě netrénuje.
Ulice v úterý: Podezřelé chování, Adriana začíná intrikovat, Sonino dědictví a Ota je na dně
Zdroje: PMC, PMC, ForensicsColleges
