Legendární herec, tvář mnoha českých filmů, který získal uznání i za velkou louží. Jan Tříska (†80), od jehož smrti letos uplyne už osm let, byl mužem, který dokázal čelit režimu s hlavou vztyčenou, přestože všechny filmy, ve kterých se třeba jen mihl, byly po nějakou dobu zakázané. S celou rodinou emigroval, do Česka se však rád vracel. Před natáčením nikdy nezapomněl na rituál, který se mu nakonec stal nejspíš osudným.
Nechtěl být hercem, ale tanečníkem
Cesta k herectví pro něj nebyla tak přímočará, jak by se mohlo na první pohled zdát. Přestože jako dítě navštěvoval dramatický kroužek, mnohem víc ho lákal tanec, kterému na nějakou dobu naprosto propadl. Nakonec ho však osud opravdu zavedl na divadelní prkna, zahrál si už během studií na gymnáziu.
Klíčové pro něj bylo tehdy setkání s Karlem Högerem (†67), který v něm během soutěže v recitaci uviděl skrytý talent. Jan Tříska i díky němu získal angažmá v Národním divadle, a to dokonce coby nejmladší člen souboru.
Nepodlehl režimu
Po celá léta se Jan Tříska přátelil s Václavem Havlem, který se později sice stal prezidentem, v té době byl však disidentem a současně nepřítelem režimu. Právě toto přátelství bylo pro slavného herce něčím, co mu trochu bránilo v kariéře. Navzdory tomu však nikdy neustoupil. V roce 1977 jeho podpora československého disentu dosáhla svého vrcholu a on se rozhodl s celou svojí rodinou emigrovat do Kanady.
V návaznosti na to byly s okamžitou platností zakázány veškeré filmy, ve který se Jan Tříska jen mihnul. „Je to jednoduché. Odchod způsobily ruské tanky. Byl to sice celý řetěz událostí, ale začal 21. srpna 1968. Jakkoli jsme se pak snažili dělat si z toho legraci…“ popsal před lety pro Reflex.
Za oceánem to pro něj ani jeho rodinu nebylo snadné. Musel opravdu hodně pracovat a přivydělával si, jak to jen šlo. Nakonec se mu podařilo prosadit i v USA, kde se objevil ve snímcích jako Sedm neohrožených, Ronin či Ragtime.
Po revoluci se sice do vlasti na stálo už nevrátil, na Česko však nezanevřel a pokaždé, když dostal nabídku, která stála za to, přijel a pustil se do natáčení, které si velmi užíval. Díky tomu vznikly jeho ikonické role, jednou z nich byl Igor Hnízdo, který se stal legendou Obecné školy. Následovalo několik dalších filmů jako například Želary či Horem Pádem.
Rituál ho stál život
Jan Tříska byl známý tím, že vždy, když mu byla nabídnuta role v nějakém novém filmu, tak přijel do Čech, zašel si na Karlův most, kde provedl svůj rituál. Posadil se na římsu mostu a směrem k vodě rozjímal o tom, jak danou roli uchopit. V ten osudný den si na most zašel popřemýšlet nad snímkem Na střeše, do kterého ho plánoval obsadit Jiří Mádl (38).
Vylezl na kamenné zábradlí a otočil se nohama směrem k vodě. Nikdo dodnes neví, co přesně se stalo, nicméně po chvíli spadl známý herec do ledové Vltavy a zemřel. Pár minut předtím ho přitom o nevhodnosti jeho chování informovala také ochranná služba Karlova mostu.
Jan Tříska zemřel v osmdesáti letech, jeho smrt však byla předčasná, a navíc obestřena mnoha nesrovnalostmi. Jan Tříska ve svém posledním rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že velmi rád spolupracoval s Janem Svěrákem (60), se kterým ještě stihl natočit snímek Po strništi bos. „To, že po pětadvaceti letech hraji roli u stejného režiséra, je důkazem, že trpělivost se vyplácí. Honza Svěrák byl tenkrát báječný režisér, a dnes je superiorní režisér. Má nekonečnou trpělivost a velikánkou schopnost jednat s lidmi, jednat s hercem,“ dodal herec.
Zdroje: blesk.cz, radiozurnal.rozhlas.cz, blesk.cz, idnes.cz, reflex.cz
