Možná byl naprosto geniálním hercem, možná jen neuměl udržet své emoce na uzdě. Na někoho působil tak trochu jako šílenec. V každém případě byl Miroslav Macháček, který byl za svůj přínos československému filmu titulován zaslouženým umělcem, neobyčejným hercem, na kterého dodnes vzpomínají televizní diváci napříč generacemi.
Byl talentovaným režisérem
Miroslava Macháčka si diváci zamilovali například v Chobotnicích z II. patra či Dvou lidech v ZOO. Přestože se původně vyučil strojním zámečníkem, jeho srdce patřilo řemeslu, které uměl opravdu znamenitě. Herectví naprosto propadl a na každé jeho roli to bylo rozhodně vidět. Osobně byl však někdy také nesnesitelný a jeho blízkým nebylo vždy jasné, co od něj mohou očekávat.
Mimo herectví byl také geniálním režisérem, věnoval se divadlu a jeho Hamlet zůstal navždy ikonickým. V roli režiséra se Miroslav Macháček cítil jako doma, snažil se hercům dostat až na „živý maso“, jak sám říkal. Díky tomu z nich byl schopen dostat takové výkony, které možná sami netušili, že zvládnou podat.
Nezapomenutelná osobnost
Sami na něj vzpomínají s láskou a vnímají ho dodnes jako nezapomenutelnou osobnost, která velmi ovlivnila jejich pohled na samotné divadlo. S energií sobě vlastní je dokázal motivovat a herci pak sami nadšeně vpluli do příběhu.
Některá natáčení s tímto talentovaným hercem však nebyla pro jeho kolegy snadná, protože je uměl někdy i trochu nepříjemně překvapit. Příkladem je třeba snímek Nespavost, kde si zahrál po boku Jany Brejchové a při milostné scéně se dokonce plně od pasu dolů svléknul, aby byl dostatečně autentický. Režisérka ho však včas zarazila a upozornila ho, že tak velká dávka naturalismu nebude potřeba.
Nelíbil se režimu
Přestože patřil mezi herecké špičky, od sedmdesátých let se nabídky na natáčení přestaly objevovat, byl totiž tvrdě proti okupaci a jen hrstka jeho spřátelených režisérů mu nabízela spíše maličké role. Své politické názory otevřeně komunikoval, a přestože byl jedenáct let členem komunistické strany, nakonec z ní v roce 1969 vystoupil. Přestože tedy jeho geniální mysl hýřila nápady, mohly zůstat jen někde na dně šuplíku a jejich realizace nepřicházela v úvahu.
Na vztahy a své blízké neměl podle své dcery Kateřiny moc času. „Životem se táta víceméně protrápil,“ prozradila pro Český rozhlas. V roce 1975 byl dokonce na nějakou dobu hospitalizován v Bohnicích na psychiatrii, protože se nelibě vyjádřil na adresu některých svých kolegů z Národního divadla, kteří podle nej nebyli příliš schopní. Své zážitky sepsal v knize Zápisky z blázince. Ani po jeho „léčení“ se situace moc nezlepšila, StB mu zabavila pas a nasadila na něj sledování.
Herec Ivan Luťanský měl život před sebou, ve třiceti ale zemřel ve Vietnamu. Pravdu o jeho smrti vypátral až jeho bratr
Byl výbušným člověkem
O tom, že se jednalo o člověka bouřlivého a takového, co se dokáže lehce urazit a s omluvou opravdu nespěchá, vypovídá také několik událostí z jeho života. Bylo o něm obecně známo, že za svůj život prožil vztah s několika ženami, jedna z nich mu ale dala košem. Jednalo se tehdy o známou herečku Jiřinu Jiráskovou, která ho svým rozhodnutím natolik urazila, že s ní čtyřicet let nepromluvil.
Dokonce i o své poslední rozloučení s dcerou přišel kvůli svému egu. Pohádal se s ní totiž proto, že na něj zapomněla a neupekla mu jeho oblíbený koláč. Do hereckého nebe odešel tento skvělý umělec v únoru roku 1991 v osmašedesáti letech.
Miroslava Macháčka si můžete připomenout také ve snímku Lásky mezi kapkami deště, který ČT1 odvysílá v neděli 1. června v 15:30.
