Režisér Jiří Menzel se v roce 1980 vrátil k osobitému světu spisovatele Bohumila Hrabala a natočil oblíbený snímek Postřižiny. Poetický příběh z prostředí maloměstského pivovaru sází na nostalgickou atmosféru a úsměvné rodinné historky. Křehká Maryška v podání Magdy Vášáryové, její asketický manžel Francin ztvárněný Jiřím Schmitzerem a hlučný strýc Pepin v podání Jaromíra Hanzlíka tvoří základ této nesmrtelné klasiky.
Cesta na stříbrné plátno
Jiří Menzel plánoval adaptaci stejnojmenné knihy ihned po jejím vydání v roce 1974. Jména obou tvůrců však tehdy představovala na Barrandově zakázané téma a šance na realizaci přišla až o několik let později po odevzdání scénáře ke snímku Slavnosti sněženek. Vedení studia tehdy dalo raději přednost příběhu o pivovaru a natáčení mohlo konečně začít. Záměr tvůrců nesl silně autobiografické prvky.
Francinova ustaraná postava přesně vychází ze skutečného otčíma Bohumila Hrabala a Maryška s bohatými plavými vlasy reprezentuje jeho maminku. Nostalgickou vzpomínku na prvorepublikovou idylku v roce 2020 kompletně digitálně restauroval Národní filmový archiv.
Herecké rošády a utajené strachy
Obsazení hlavních rolí mohlo dopadnout úplně jinak, protože autoři původně zvažovali pro postavu milovnice masa a piva Libuši Šafránkovou. Roli hlučného strýce Pepina měl zase ztvárnit Václav Neckář nebo Vladimír Menšík. Volba nakonec padla na Jaromíra Hanzlíka, jemuž neustálý zpěv melodií z Prodané nevěsty a hlasitý křik způsobil vážné zdravotní komplikace spojené se ztrátou hlasu. Magda Vášáryová na place pro změnu bojovala s obrovským strachem z krve. Slavná scéna zabijačky a následného míchání krve se povedla natočit až na čtvrtý pokus u čtvrtého prasete.
Filmařské triky a skryté vzkazy
Kouzlo snímku tvoří i propracované detaily a tajné vzkazy pozorným divákům. Režisér pojmenoval filmové prase Ludvíček jako osobní drobnou pomstu tehdejšímu řediteli barrandovských studií Ludvíku Tomanovi.
Tvůrci si museli šikovně poradit s technickými překážkami, takže výstup Pepina a Maryšky na tovární komín vznikal na věrné dřevěné kopii postavené na střeše zemědělského družstva. Další iluzi vytvořili rekvizitáři v Počátkách u scény žíznivého vypití piva na ex před zraky správní rady. Skleněná nádoba měla zespodu dvojité dno a obsahovala pouze dvě deci tekutiny.
Pro dosažení maximální věrohodnosti angažoval štáb předválečného sládka Františka Nikodéma. Zkušený pivovarník fungoval jako hlavní odborný poradce přes manipulaci se sudy, a nakonec oblékl kostým jednoho z bednářů.
Pečlivý důraz na historickou přesnost dokládá typická americká bankéřská lampa na Francinově stole nebo skutečný lékařský přístroj na elektroléčbu. Bystré oko diváka může v pozadí scén odhalit i velmi aktivního komparzistu, který se účastní prohlídky podniku, následně pije v hospodě, a nakonec obléká hasičskou uniformu.
Nečekané znovuzrození Dalešic
Natáčení navždy změnilo osud chátrajícího pivovaru v Dalešicích, který obec původně plánovala zcela zbourat. Komplex naštěstí koupili v dražbě mladí brněnští podnikatelé z pouhého obdivu k tomuto filmu a budovy pečlivě zrenovovali. Sám Jiří Menzel tento zachráněný areál označil za své vůbec největší životní vyznamenání. Samotný název díla odkazuje na rituální ustřižení vlasů a zkracování vzdáleností v moderní době. Kruh celého rozmarného příběhu se symbolicky uzavírá v závěrečné scéně výletu na bicyklech narozením budoucího slavného spisovatele.
Snímek Postřižiny můžete zhlédnout na Nově v pátek 8. května od 16:55 a v pondělí 11. května od18:20 na Nova Cinema.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
