Březnové den roku 1929 přinesl pražské smetánce zážitek vymykající se lidskému chápání. Setkání v luxusním vinohradském ateliéru mělo původně poodhalit tajemství posmrtného života a zodpovědět palčivé otázky přítomných hostů. Vyvolávání duchů se ovšem zvrhlo v nekontrolovatelný boj o holé zdraví. Události z Blanické ulice dodnes vzbuzují hrůzu a nedají spát ani těm největším skeptikům.
Jovan Jovič
Ve středu 13. března 1929 přivítal akademický sochař Jaroslav Foit ve svém ateliéru mimořádně vzácnou společnost. Hlavní hvězdou večera se stal devětadvacetiletý jugoslávský spiritualista pocházející z Nového Sadu. Tento tajemný cizinec platil v okultních kruzích za člověka nadaného schopností komunikovat s druhou stranou. Jeho dovednosti ihned přilákaly pozornost vysoce postavených intelektuálů, uznávaných umělců i utajovaných dam z vyšších vrstev.
Všichni tito hosté usedli do kruhu kolem masivních kamen a s napětím očekávali věci budoucí. Zhasnutí elektrických žárovek odstartovalo absolutní šílenství popírající veškeré fyzikální zákony.
Alois Rašín
Po pohlcení místnosti tmou upadl cizinec do hlubokého transu a začal těžce a zrychleně oddechovat. Skupina nejprve navázala spojení s duchem studenta Bartušky, který svůj pozemský život ukončil dobrovolným požitím jedu. Následně potemnělý prostor opanoval hlas zesnulého legionářského hrdiny plukovníka Švece a po něm překvapivě promluvil i zavražděný ministr financí. Někdejší strážce státní kasy shromážděné posluchače obšírně informoval o plánech na rozvoj státní infrastruktury a výstavbu nových silnic.
Zároveň politik přítomné důrazně varoval před hrozícím nebezpečím ze sousedního Německa a apeloval na všeslovanskou soudržnost. Zásadní zlom přišel s nápadem jedné ze zúčastněných žen. Ta vyslovila troufalé přání hovořit s duchem egyptského faraona Tutanchamona. Zesnulý ministr celou společnost od tohoto neuváženého kroku opakovaně a velmi důrazně zrazoval. Zvědavost a touha po senzaci ovšem zvítězila nad zdravým rozumem a vyústila v rozpoutání čirého pekla.
Jára Svoboda
Jovič po vyslovení faraonova jména začal nepříčetně křičet v neznámém jazyce a nekontrolovatelně se zmítal. Dva přítomní boxeři se na něj ihned vrhli s cílem ho zpacifikovat a ochránit ostatní. Ani Jára Svoboda, ačkoliv představoval absolutní špičku v těžké váze, nedokázal se svým obrovitým kolegou Jaroslavem Kovandou zuřícího muže bezpečně udržet na místě. Za oddělovací plentou se navíc spustilo ohlušující dunění připomínající blížící se konec světa.
Účastníci v absolutní tmě panikařili a marně hledali cestu ven ze zamčených ateliérových dveří. Hluk spojený s praskáním masivního materiálu trval celých pět minut.
Zdevastovaná umělecká díla
Rozsvícení žárovek po skončení Jovičova amoku odhalilo naprostou zkázu dlouholeté mistrovy práce. Desetikilová kovová socha prorazila silné sklo a vyletěla z ateliéru přímo ven na dlážděný dvůr. Kamenný monument o váze čtvrt tuny změnil bez jakéhokoliv cizího zavinění polohu o celý jeden metr.
Sádrový odlitek sedící Egypťanky přišel vinou brutálního nárazu o hlavu i obě končetiny. Kovová busta státníka rotovala na poličce u stropu čelem vzad a u jejího oka se objevila hustá tekutina nápadně podobná čerstvé krvi. Veškerá tvorba s egyptskou tematikou ležela na padrť roztroušená po podlaze.
Dvanáct očitých svědků se v naprostém šoku dívalo jeden na druhého a nikdo z nich nedokázal logicky vysvětlit dění uplynulých okamžiků. Foitův ateliér připomínal válečné bojiště po těžkém dělostřeleckém přepadu. Aktéři si následně stěžovali na vleklé zdravotní potíže a událost se stala předmětem vyšetřování. Mezi otřesenými účastníky figuroval i velmistr zednářské lóže Josef Svatopluk Machar a incident navždy otřásl pražskou intelektuální elitou.
