Večer před smrtí telefonoval Zdeňku Troškovi a tvrdil, že se cítí skvěle. Druhý den ráno už nedýchal. Herec, scenárista a principál kabaretu Václav Glazar odešel potichu – bez červeného koberce, bez potlesku, zato s hadičkami v nose a osamělostí na duši. Většině diváků se s jeho jjménem vybaví jeptiška s mafiánským výrazem z Kameňáku.
Vzpomínky, které pálí
Narodil se v roce 1952 v Mělníku, ale vyrůstal ve Dvoře Králové. Nebyl typickým extrovertem. Spíš pozoroval, analyzoval, vnímal. Osudovou ránu dostal ve třinácti, když během výletu do hor popíjel s kamarády mešní víno. Farář, který je přistihl, nezavolal rodiče. Zůstal jen Glazar. A ten později přiznal, že ho tehdy farář zneužil.
„Nikomu jsem to nehlásil, protože mi vyhrožoval, ale taky se mi to už poprvé docela líbilo. Tím mi vlastně ukázal, kudy vede cesta… Od té doby jsem byl čistokrevný gay,“ svěřil se o mnoho let později pro Aha!. Trauma proměnil Glazar ve vtip, orientaci v identitu, a bolest v sílu mluvit nahlas o věcech, které jiní tutlají.
Když se v 70. letech pokusil studovat herectví, narazil. V archivu Státní bezpečnosti měl zápis, který by zlomil kariéru komukoliv. „Dokonce jsem měl v posudku napsané, že jsem antisocialistický živel se silným protispolečenským chováním a jednáním a že je nutné mě sledovat,“ prozradil před časem v rozhovoru Krajským listům.
StB mu pak nabídla „dobrovolný“ odchod ze země. Pod tlakem odešel v roce 1975 do Německa během nechvalně známé Akce Asanace, která se snažila zbavit Československo nepohodlných osob. „Ale pak mi došlo, že už nikdy neuvidím příbuzné, a vrátil jsem se,“ přiznal Glazar.
Z pošty až na pódia
Po návratu žil v ústraní u Dvora Králové nad Labem a pracoval jako pošťák. Miloval zvířata, takže se zároveň věnoval chovu šampionů mezi psy. Když přišla revoluce, naskočil rovnýma nohama do politiky – spoluzakládal ODS, ale brzy zjistil, že v zákulisí se rozdávají karty podle jiných pravidel. Tak radši oblékl sukni.
Díky spolupráci s mimem Jaroslavem Čejkou a tanečnicí Jiřinou Kottovou založil kabaret Srdce a kámen. Vystupoval jako zpěvák, konferenciér a travesti umělkyně jménem Vendula. A právě tam ho viděl Zdeněk Troška. Nabídl mu roli v Kameňáku, která se stala nesmrtelnou.
Helena, závěť a 600 hostů
Jedním z nejzásadnějších vztahů jeho života bylo přátelství s Helenou Růžičkovou. Seznámili se při natáčení Troškovy komedie Trhala fialky dynamitem a rychle si padli do noty. Když umíral její manžel Jiří, požádal Glazara, aby se o Helenu postaral. A on to vzal vážně.
Růžičková vážně onemocněla, syn byl po smrti a o majetek se nechtěla hádat s rodinou. Nechtěla ani psát závěť – bála se, že tím podepíše svůj ortel. „Takže přišla s tím, že se vezmeme. Já bych to po její smrti odkázal dětskému domovu,“ řekl Glazar. Vše bylo připravené. Obří veselka pro 600 lidí. Jenže den před obřadem upadla Růžičková do kómatu a druhý den zemřela.
Glazarova poslední Vendula
I jeho vlastní tělo ho zradilo. Prodělal čtyři operace, hormonální léčba mu přidala 80 kilo a bez kyslíkového přístroje se už neobešel. Přesto stále vystupoval – třeba i ve Vánočním Kameňáku, kde hrál s dýchacím přístrojem na scéně.
Léčebnu dlouhodobě nemocných v Kralupech snášel těžce. Cítil se odříznutý. Těšil se, že ho přestěhují blíž do Prahy. Jenže než se to stihlo zařídit, jeho srdce vypovědělo službu. Poslední, kdo s ním mluvil, byl Troška. „Říkal, že se cítí bezvadně. Těšil se na nové místo a na přátele,“ řekl dojatě režisér.
Václav Glazar – muž, který dokázal smích i bolest obléct do stejné róby – zemřel 11. července 2018. Diváci si jej mohou připomenout v kameňáku, který vysílá v pondělí v 17:55 Nova Cinema. Repríza je v plánu v sobotu dopoledne.
Zdroje: Aha!, Blesk.cz, Krajské listy, Frekvence 1, Super.cz
