V létě uplynulo přesně pětapadesát let od startu sovětské lodi Sojuz 11. Posádku tehdy tvořili kosmonauti Georgij Dobrovolskij, Viktor Pacajev a Vladislav Volkov. Trojice mužů úspěšně pobývala na první orbitální stanici světa přes tři týdny a splnila všechny vědecké úkoly. Zpáteční cesta na domovskou planetu se jim nakonec stala osudnou.
Nečekaná změna posádky
Původní plány počítaly s úplně jinou sestavou. Lékaři necelé tři dny před startem odhalili u jednoho z vybraných mužů podezřelý stín na plicích. Státní komise nechtěla riskovat a na oběžnou dráhu poslala rovnou celou záložní trojici. Pro náhradníky představovalo takové rozhodnutí velký tlak na psychiku. Na přípravu jim zbývalo naprosté minimum času. Samotný vzlet proběhl začátkem června zcela bez potíží a nosná raketa vynesla modul na stanovenou dráhu.
Po zhruba dni letu se muži přiblížili k orbitální stanici Saljut 1. Přistávací manévr řídil velitel Dobrovolskij ručně a posádka následně vstoupila do nových prostor. Zabydlování komplikoval porouchaný systém ventilace a zápach spálených kabelů. Vzduch se musel pročistit a kosmonauti tak první noc přečkali v modulu lodi. Později začali naplno využívat vybavení stanice včetně běžeckého pásu a skleníku s cibulí. Pravidelně také natáčeli televizní vstupy.
Spory ve stavu beztíže
Třítýdenní pobyt v uzavřeném prostoru přinesl i osobní konflikty. Volkov měl jako jediný předchozí zkušenosti s letem do kosmu a požíval doma status televizní hvězdy. Často zpochybňoval pokyny velitele a snažil se prosazovat vlastní rozhodnutí. Atmosféru zhoršil menší požár elektrické instalace v polovině mise. Muži oheň zvládli rychle zlikvidovat. Vyčerpání a mírná otrava kouřem u nich ale umocnily silnou touhu po brzkém návratu zpět k rodinám.
Koncem června muži naložili výsledky výzkumů do transportní kabiny. Před odpojením od stanice svítila na panelu kontrolka nedovřeného poklopu. Posádka průlez několikrát otevřela a očistila těsnění od případných nečistot. Čidlo vytrvale signalizovalo chybu. Velitel po poradě s řídícím střediskem podložil kontakt kouskem izolepy a světlo zhaslo. Všichni tři oblékli jen lehké sportovní oděvy. Skafandry by se do těsného prostoru stísněné kabiny nevešly.
Ticho v kazašské stepi
Krátce po zahájení sestupového manévru se od návratové kabiny oddělily nepotřebné části lodi. Vlivem silného otřesu se předčasně uvolnil vyrovnávací ventil. Součástka měla správně zafungovat až mnohem blíž k povrchu planety. Místo toho se vnitřní prostor lodi okamžitě propojil s okolním vakuem. Vzduch unikal do volného prostoru a tlak během pár vteřin fatálně klesl. Pacajev si stihl rozepnout bezpečnostní pás a pokusil se otvor ucpat holýma rukama.
Ztráta životně důležitého kyslíku znemožnila posádce jakýkoliv další zásah. Všichni muži upadli do minuty do hlubokého bezvědomí. Loď dál klesala na padácích zcela automaticky. Technici na povrchu neměli o probíhajícím dramatu ponětí. Systémy hlásily bezproblémové přiblížení a dosednutí proběhlo bez komplikací nedaleko města Žezkazgan. Absence hlasové komunikace vyvolávala obavy z porouchaného rádia. Kapsli v cílové oblasti ihned obklíčily záchranné týmy.
Následky fatální chyby
Otevření vnějšího poklopu odhalilo tragickou realitu. Muži seděli ve svých křeslech s promodralými tvářemi. Pokusy o oživení za pomoci masáže srdce neměly sebemenší naději na úspěch. Lékaři později určili dobu úmrtí na více než půl hodiny před samotným přistáním. Sovětské úřady zprvu pravou příčinu havárie tajily a mluvily jen o nespecifikovaném narušení hermetičnosti. Technici následně upravili vnitřek dalších lodí výhradně pro lety v plné výstroji.
