Při sledování dokumentů nebo fotografií týkajících se minulého režimu jsou fronty na zboží jedním z velmi výrazných prvků. Nelze je zkrátka přehlédnout. Protože socialistické hospodářství ignorovalo přirozenou nabídku a poptávku, platilo jen s lehkou nadsázkou, že regály byly plné toho, co nikdo nechtěl, na ten zbytek se stály fronty. Ve frontě se jednoduše trávilo hodně času. Co „frčelo“ nejvíc?
Od oblečení po hygienu
Fronty za socialismu jsou námětem mnoha legend a předmětem nejednoho pamětnického vyprávění. Pravda, nečekalo se úplně na všechno. Nicméně fronta na zboží patřila k běžnému koloritu minulých dob. Týkala se hlavně lepšího nebo výběrového zboží. Současně existovala období, kdy nebyl dostatek ani tak základní položky, jako je toaletní papír.
Fenomén toaletního papíru
Jeho nedostatek či dokonce absence zní dnes dosti bizarně. Naposledy se takto dostal do povědomí během pandemie covidu-19. Tehdy však nebyl případný nedostatek způsobem špatným hospodařením státu, ale skutečností, že ho lidé po celém světě téměř fanaticky vykupovali.
Ekonom Tomáš Sedláček se nad tím tehdy zamýšlel v podcastu RealTalk. „Toaletní papír. To je nepochopitelný pro mě a došel na celým světe.“ Fascinovala ho totiž skutečnost, že toaletní papír jde z regálů v obrovském množství prakticky při každé světové krizi. Je přitom zcela lhostejno, o jakou krizi se jedná. Jakmile „jde do tuhého“, lidé se zkrátka zásobují toaletním papírem.
Červen 1988
Právě nedostatek této položky nabral v létě 1988 takových rozměrů, že se jím 17. června musel zabývat nejvyšší stranický orgán. Tím nebylo nic jiného než předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Od těch dob se drží i nepříjemný zvyk z veřejných toalet, tedy vydávání papíru po dílcích, aby někdo nezcizil celou roli.
Banány, lepší maso, pomeranče či mandarinky už podle většiny pamětníků patřily ke komoditám s pravidelnými frontami. Kdo je sháněl, musel na ně být připraven. Potvrzuje to i anketa Deníku z roku 2019 dokumentující pohled na reálný socialismus u lidí, kteří ho zažili na vlastní kůži.
Co za tím vlastně stálo?
Základním problémem minulého hospodářství bylo směrování na těžký průmysl a zanedbávání oblastí, které využívalo běžné obyvatelstvo. Statisticky tak každý obyvatel republiky produkoval pozoruhodné množství surové oceli, ale měl problémy s očistou po tělesné potřebě.
Hádky kvůli penězům ve vztahu: Nejde jen o dluhy a výdaje. Otevřený rozhovor o penězích může vztah zachránit i posílit
Plánovaná výroba vázla, zásobování také, dovoz byl špatný, ze Západu prakticky neexistoval. Domácí produkce neodpovídala zdaleka poptávce, takže režim takto nedosahoval ani základního dostatku.
Podpultovky a veksl
Jak dnes dokládá i černý trh v KLDR, obchod si svoji cestu najde vždycky a všude, protože směna je základní lidskou dovedností a potřebou. Jakmile tedy existuje poptávka, objeví se dříve či později také nabídka. Během americké prohibice se dařilo alkoholové mafii, socialistický „řízený nedostatek“ zase vedl k prodeji „pod pultem“. Lidé tak měnili za peníze jiné zboží, protislužby nebo cokoli jiného.
V obrovské výhodě byli samotní obchodníci. Zelinář vyměnil banány za svíčkovou, řezník obstaral díly k Fiatu nebo domluvil Favorita. Vedoucí mototechny obstaral obývací stěnu. Takovou, na kterou běžný smrtelník čekal aspoň půl roku. Tento systém neznal žádné kasty.
Slavní, kteří tragicky přišli o rodiče: Tomáš Klus, Jan Solfronk, Julia Roberts i Naomi Watts se s tím vyrovnávají dodnes
Zdroje: Denik, PlusRozhlas, SDS, Youtube
