Barbora Srncová, která právě slaví 56. narozeniny, pro většinu lidí navždy zůstane nezapomenutelnou Rampepurdou z televizního seriálu Bylo nás pět. Umělecký svět jí nebyl cizí už od dětství. Táta stál u zrodu slavného Černého divadla, máma se věnovala malování. Barbora Srncová si z toho odnesla kus obojího. Hrála na divadelních scénách jako je Ta Fantastika nebo Divadlo Vítězslava Nezvala. A k tomu sama maluje.
Od Rampepurdy po Sněhurku
Do povědomí diváků se zapsala hlavně díky rolím v dětských pořadech a pohádkách. Je absolventkou Státní konzervatoře v Praze. Kromě slavné Rampepurdy ze seriálu Bylo nás pět si získala přízeň i jako Boženka v Případech detektivní kanceláře Ostrozrak. Objevila se také v dalších známých titulech, jako jsou Špačkovi v síti času, Lotrando a Zubejda či Dobrodružství kriminalistiky.
Před kamerou ale stála už jako dítě. Začínala v televizním pořadu Hrajte si s námi. Zde účinkovala s Evou Blažíčkovou. Psal se rok 1981, když Barbora Srncová dostala svou první roli, šlo o snímek s názvem Jako zajíci. Později si zahrála i v zahraničních projektech, například v česko-německé pohádce Sněhurka. Nebo v britském dramatu Nehynoucí láska z roku 1994.
Dvakrát vdaná, dvakrát zklamaná
Barbora Srncová si v životě prošla dvěma manželstvími. Z prvního vztahu se švédským kadeřníkem Kaare Kvevikem má dceru Emmu (28). Tu pojmenovala po své mamince. Později se provdala za herce a muzikanta Petra Rajcherta (57). V době, kdy jejich vztah začínal, se rozhodla dát přednost rodině před herectvím. Pečovala nejen o vlastní dceru, ale i o Rajchertova syna z předchozího vztahu. Tehdy pro ni bylo důležité vytvořit domov, který bude bezpečný, milující a klidný.
„Každý máme svobodnou vůli se rozhodnout. A i když se někdo rozhodne tak, jak to třeba nečekáte, musíte to i přesto přijmout. Jsem člověk, který raději bude žít v pravdě. Takže je to v pořádku,“ prozradila herečka deníku iDNES.
Klid v Bílých Karpatech
Druhé manželství vydrželo čtrnáct let, nakonec se ale rozpadlo. I když byl rozchod bolestivý, Srncová ho zvládla s důstojností a v tichosti. Uchýlila se na chalupu, kde hledala klid a zázemí.
„Odjela jsem na pět dní do naprosté samoty. Na józe jsem náhodou slyšela, jak známá vypráví o chalupě, která je někde v Bílých Karpatech, že je tam krásně, nikde nic, jen les a klid. Hned mě napadlo, že by to bylo přesně to, co teď potřebuju. Zmizet a být jen sama se sebou,“ svěřila se Barbora Srncová v rozhovoru pro web Dama.cz.
Sbalila batoh, vzala psa, spacák a sekeru a vyrazila. Na místě si sama štípala dřevo a starala se o teplo, ale především se tam v tichu a klidu začala znovu nadechovat.
Umění ji spojuje s maminkou
Barbora Srncová má k výtvarnému umění velmi blízko. Stejně jako její maminka Emma Srncová (82), známá malířka s osobitým stylem. Obě tvoří rády barevné, hravé obrazy, které vyvolávají úsměv a nabízejí útěk do světa, kde vládne fantazie a lehkost. Sdílejí nejen podobný styl, ale i přístup k malování jako prostředku, jak se vyrovnat s těžkými chvílemi a najít ztracený klid.
„Mám vlastně dva styly. Jeden je barevný a veselý. Jsou stylově podobné jako maminky, protože se to od nás chce a je to třeba v zadání. A pak mám ty, které si maluju jako terapii. Je to o poznání sama sebe. Po rozvodu jsem se postavila před plátno a vůbec nevěděla, co budu kreslit. Tak jsem si s tím tak hrála,“ řekla Barbora Srncová pro Rozhlas.
Příští týden bude v ZOO Nové začátky dusno: Nové tváře, intriky a láska na hraně
Zdroje: iDnes.cz, Dama.cz, Střední Čechy rozhlas, Novinky.cz
