Nový dokument České televize ukazuje Annu K. jako ženu, která opakovaně přechytračila osud a dokázala i z nejtěžších životních kapitol vytvořit silný příběh. Diváci ji uvidí tak, jak ji ještě nikdy neviděli – bez pódiového lesku, bez póz a s otevřeným srdcem.
Přežila víc než dvě dekády na scéně – i dvě rakoviny
Dokument s prostým názvem Anna K měl slavnostní premiéru 29. dubna v pražském kině Lucerna a do běžného vysílání míří už v sobotu 3. května ve 21:20 na ČT1. Na první pohled jde o portrét známé zpěvačky, ale jak se brzy ukáže, film režiséra Víta Bělohradského je mnohem víc než jen přehled kariéry.
Záběry ze soukromého archivu, dětství v Krkonoších, začátky v Semaforu i první hudební úspěchy – to vše tvoří základní kostru příběhu. Jenže pak přichází zákruty: opakovaný boj s rakovinou, bolest z nenaplněného mateřství a přiznání, že popularita neochrání před samotou. „Bylo těžké pustit kameru tak blízko, ale jinak by to nemělo smysl,“ říká Anna K., která ve filmu mluví nečekaně otevřeně.
Autenticita je to, co drží film pohromadě. Ať už jde o úsměvy nebo slzy, všechno vypadá, jako by se to dělo právě teď – a ne někde za záznamem.
Přátelství, bolest i smíření v hluboké zpovědi
Režisér Vít Bělohradský přiznává, že původně měl vzniknout jednoduchý medailonek. Jenže když se před kamerou začalo dít něco skutečného, plán šel stranou. Z natáčení se stalo dvouleté přátelství, které se promítlo i do výsledku: intimního, ale ne laciného, silného, ale ne teatrálního.
Film prokládají vzpomínky kolegů a přátel. Michal Suchánek, Sagvan Tofi, Václav Kopta nebo Tomáš Vartecký – každý z nich ukazuje Annu K. z jiného úhlu. Výsledek? Mozaika ženy, která nikdy neztratila hlas ani tvář. A která se i po třiceti letech na scéně dokáže dívat zpříma.
Kreativní producentka Martina Šantavá říká, že dokument vznikal z velmi citlivého materiálu. A i když to nebylo jednoduché, výsledek za to stojí: „Tohle není jen o zpěvačce. Je to o člověku, který něco vydržel a nikdy nepřestal věřit.“
McDonald’s slaví 70 let: Za globálním úspěchem stojí podnikatel s českými kořeny
Nejen pro její fanoušky
Anna K. není typ, co by se rozplýval ve vzpomínkách. Její vyprávění není sentimentální – je pevné, věcné, ale lidské. Otevřeně mluví o nemožnosti mít dítě, o tom, jak se dvakrát podívala smrti do očí, i o tom, jak důležité je „nezbláznit se z očekávání druhých“.
Film ukazuje i momenty ticha. Záběry hor, samoty, psaní textů, pohledy do kamery, kdy divák cítí, že za slovy zůstává ještě víc nevyřčeného. Je to portrét ženy, která přestala před světem uhýbat. A právě v tom tkví jeho síla.
Pro fanoušky hudby, ale i pro ty, kteří někdy balancovali na hraně, je Anna K nejen poctivý film – ale i jemná připomínka, že z některých věcí se nevyzpíváte. Musíte je prostě přežít.
Výchovné se sníží a valorizace končí. Od roku 2026 čekají důchodce zásadní změny
Zdroje: ČT, CSFD
