Lapač prachu, nebo zlatý důl? Většina českých domácností má někde zastrčený onen modro-bílý porcelán, který se vytahuje jen o Vánocích, pokud vůbec. Pro někoho je to nemoderní veteš, které se chce při vyklízení bytu rychle zbavit. Děláte ale chybu. Mezi běžnými talíři ze socialistického Československa se totiž mohou skrývat kousky, za které by vám sběratelé utrhli ruce. Stačí otočit dnem vzhůru a vědět, co hledat.
Omyl století: Žádná cibule tam není
Je to jeden z největších paradoxů v historii užitého umění. Celý národ tomu říká cibulák, ale s cibulí to nemá společného vůbec nic. Ten dekor, který všichni známe, je ve skutečnosti zkomolenina původní čínské symboliky, kterou evropští malíři v 18. století prostě nepochopili.
To, co vypadá jako cibule, je ve skutečnosti granátové jablko, symbol plodnosti. K tomu tam najdete broskev (nesmrtelnost) a bambus (soudržnost). Evropské oko ale vidělo cibuli, a tak vznikl název, který už porcelánu nikdo neodpáře.
Rozhoduje značka na dně
Tady se láme chleba. Pokud máte doma běžný servis po babičce, která ho koupila v osmdesátých letech v Domácích potřebách, pravděpodobně držíte v ruce výrobky z Dubí. Jsou kvalitní, hezké, ale na nové auto to nebude. Poznáte je podle loga s korunou a písmenem „D“ nebo nápisem „Český porcelán“.
Jiná liga začíná, pokud na spodní straně najdete zkřížené modré meče. To je značka míšeňské manufaktury (Meissen), která tento dekor v roce 1729 pro Evropu objevila. Původní míšeňské kousky, zejména ty z 18. a 19. století, jsou investiční kategorií samy pro sebe.
Rozdíl v ceně je obrovský. Zatímco nový talíř z Dubí koupíte za pár stovek, historická míšeňská terina nebo váza se na aukcích šplhá do statisíců. Například jen za stolní hodiny z míšeňského porcelánu byli sběratelé ochotni zaplatit přes 800 tisíc korun, jak ukázaly výsledky aukční síně Arthouse Hejtmánek.
Investoři hledají bezpečí
Starožitný porcelán zažívá renesanci. V době, kdy peníze na účtech požírá inflace, se lidé vracejí k hmatatelným hodnotám. Není to jen o sentimentu, je to tvrdý byznys. Aukční síně hlásí rekordy a zájem o kvalitní umění a starožitnosti roste.
Trh se změnil a sběratelé jsou dravější. „Krize obchodům s uměním tradičně přeje, protože investoři hledají bezpečný způsob uložení peněz tak, aby neztrácely na hodnotě a odolávaly inflaci,“ popsala pro Forbes art specialistka J&T banky Valerie Horváth.
Nejde přitom jen o kompletní sady. I solitérní kousky, pokud jsou vzácné a nepoškozené, mají obrovskou cenu. Zvláště ceněné jsou figurální motivy, svícny nebo velké polévkové mísy s propracovanými detaily.
Pozor na poškození a „falsifikáty“
Než začnete volat do aukční síně, porcelán si pořádně prohlédněte. Praskliny, odštěpky nebo setřená glazura sráží cenu dolů o desítky procent. Sběratel chce dokonalost. U starších kousků z Míšně se cení ruční malba, která je často nedokonalá, ale živá. Modernější tisky jsou sice přesné, ale chybí jim duše a hodnota originálu.
Na trhu je také spousta napodobenin. Cibulový vzor nebyl dlouho chráněný, a tak ho v 19. století vyráběla kdekterá manufaktura. Pokud na spodku nevidíte jasné logo renomované značky (Meissen, Teichert, Dubí), může jít o bezcenný kus keramiky.
Pokud tedy při jarním úklidu narazíte na zaprášenou krabici s modrým dekorem, nevyhazujte ji. Možná držíte v rukou jen staré nádobí, ale možná také slušný základ na rekonstrukci kuchyně.
