Přestože se můžeme historicky rozcházet, slovenština je nám jazykově nejblíže. Předchozím generacím nedělalo problém číst knihy slovenských autorů, případně jejich překlady světové literatury. Ta tak byla kolikrát dostupná dříve než v naší mateřštině. Které výrazy ale mohou dát našinci opravdu zabrat? Jak moc dobře rozumíte slovensky?
Slavná veverka
„A nakecali Sovákovi, že veverka se slovensky řekne drevokocúr.“ Tak zní pointa jedné z mnoha historek nejslavnějšího herce naší kinematografie, Vladimíra Menšíka. Ano, nejen tímto způsobem se lesní hlodavec dostal do populární kultury. Slovensky je to reálně „veverička“, nicméně uznejte, že drevokocúr je krásný výraz.
Slovensky ťava
Slovenský výraz pro velblouda padl například v pohádce Lotrando a Zubejda, kdy Lotrando (Jiří Strach) vykládá vesničanům o přírodě. Horší už je to s takovou „ceruzkou“. Vnucuje se nějaká osoba, možná dceruška? Ne, je to základní psací nástroj, tedy tužka.
Varhany a struky
Tady nastává lehký zmatek. Struk je u nás plodina a stejně tak vemeno u krávy nebo mléčná žláza u psů. Slovenský výraz „strukoviny“ se ale pojí s tím prvním, jde obecně o luštěniny. Pod slovem „organ“ pak najdete majestátní varhany.
Sedím na chřestu… pardon, na konári
Jeden z nejznámějších filmů režiséra Juraje Jakubiska Sedím na konári a je mi dobře podává jazykové řešení už přebalem. Je na něm silná větev stromu, což je právě ten konár. I ten chřest je ve slovenské verzi docela známý, jde totiž o špargl.
Korytnačky a bravčové
Korytnačky neboli želvy to mají docela jednoduché. Vzhledem k popularitě franšízy Teenage Mutant Ninja Turtles najdete jejich slovenský název asi na všech filmových databázích. Bravčové neboli vepřové maso zase uvádí etikety na masných produktech v obchodech.
Kel a hmla
„Hořenistě halí hustá hmla. Hyeny hodují.“ Tak zní závěr slavné jazykové kuriozity o požáru hospody, tedy „Příběh na h“. Právě slovensky výraz hmla pro naši mlhu pomohl autorům vyhovět nároku na počáteční písmeno. Kel jako výraz pro kapustu taky není tak neznámý. Spíš zmate skutečnost, že kapusta se na Slovensku říká zelí.
Pohled Slovenky na češtinu
Starší občané u hranic rádi chodili do lesa na čučoriedky, tedy borůvky. Další slovenské výrazy jsou často terčem našich vtipů. Současně je zajímavé podívat se zase slovenskou optikou na naši mateřštinu. Třeba Anita P. u nás žije už 20 let a na vtipy přátel je tudíž zvyklá.
Když pořádá s kamarádkami dámskou jízdu, na češtinu obvykle řeč moc nepřijde. „Príde nám krajší (hezčí) nás cencúl (rampouch), nechápeme vaše mesiace. Osobně ma trápí kopaná a že chce niekto pochovať dieta,“ vypichuje z jejího pohledu nelogičnost češtiny.
Pochovat totiž i nářečně znamená pohřbít, nikoli vzít do náruče. Anita ale naráží na shodu slovenských a anglických názvů měsíců. Ty slovenské mají stejný základ jako u Římanů, zatímco čeština zůstala u staroslovanských kořenů.
Jako další zmiňme například žerucha, což znamená řeřicha, hydina neboli drůbež, klinec je zase hřebík nebo třeba budzogáň? U nás bychom řekli kyj. V tomto případě se navíc jedná o název skály, která kyj připomíná. A co znamená chrapúň? To je u nás sprosťák.
Zdroje: nacestu.cz, Vlasta, ŽenaIn
