První republika je doba věhlasných hotelů jako je Imperial nebo Alcron. V jejich restauracích bylo možné si pochutnat na ústřicích, mořských plodech nebo pravém šampaňském. Tyto delikatesy si ovšem běžní smrtelníci moc nevychutnávali. Většina běžné společnosti jedla daleko skromněji. Ano, i v šenkovně si hosté mohli pochutnat na uzeném kaprovi nebo na buřtech. Doma však obvykle lidé vařili jen jednoduchá jídla. Jak se tedy jedlo za první republiky?
V domácnostech se tak obvykle na jídelníčku objevovaly lepenice, bramborové placky, chlebová polévka, knedlíky s vajíčkem nebo šunkofleky. Ze sladkých jídel to pak byly často nudle s mákem. Některé z těchto pokrmů se vaří dodnes. Co však bylo tehdy poměrně běžné a dnes už se to nevidí je zeleninový pudink, do kterého se přidával mozeček nebo játra a mléko.
Hospodářská situace země
Je jasné, že stravování za první republiky souviselo s hospodářskou situací celé země. Všichni měli radost ze samostatnosti, ale v reálu to znamenalo každodenní shánění základních potravin. Zásobování tehdy vázlo. Během let se to samozřejmě zlepšilo a k uvolnění trhu došlo ve 20. letech. Zlatá dvacátá léta však trvala jen šest let. Pak se projevila celosvětová hospodářská krize.
V dobách nouze se o sebe dokázali lépe postarat venkované. Důvod je zcela jasný. Rodiny měly malá pole, na kterých si pěstovali ovoce, zeleninu i obilí. A co se tedy tehdy jedlo a pilo? Obvykle se ke snídani podávala bílá káva z náhražkového sladu a jedl se chléb. Suchý. Ti bohatší si ho mohli tence namazat máslem.
Oběd se skládal z polévky a druhého chodu. Obvykle se vařila bramboračka, polévka se zeleninou nebo se zavářkou z luštěnin. Druhý chod byl skromný. Brambory, rýže nebo jen chleba. A večeře? Žádná změna. Opět chleba s bílou kávou nebo polévka od oběda. Mohlo jít opět také o brambory.
Postní pátek a sváteční neděle
V pátek se obvykle na talířích Čechů objevovala sladká jídla. Ta totiž platila za postní pokrmy. Za to v neděli se lidé konečně po celém týdnu poměli. Neděle byla samozřejmě považovaná za sváteční den. Byl to jediný den volna. Tehdy se vařilo maso, pokud bylo.
Ano, byl to den zaslíbený omáčkám nebo pečení. Hospodyně využívaly masa do posledního kousku. Ženy nejprve maso povařily ve vodě na vývar, pak dusily. Polévka se obvykle vařila z vody z brambor a zahušťovala se opraženou strouhankou z tvrdého pečiva. Vše se zkrátka využilo. Plýtvání nebylo zvykem.
Změnily se názvy pokrmů
Po roce 1918 se Češi chtěli zbavit všeho, co přišlo z Vídně. Z dnešního pohledu to je až komické. Vždyť z kuchařek najednou zmizelo opravdu vše, co by mohlo Rakousko připomínat.
Zapovězený byl vídeňský řízek nebo roštěná. Češi se vymezili proti takovým pokrmům i proti němčině. Oblíbené byly za to francouzské názvy a názvy anglické. Ty se objevovaly samozřejmě především v lázeňských hotelech nebo v luxusních a moderních restauracích. Běžné hospodyně však na cizojazyčné názvy mohly narazit v časopisech pro ženy nebo v novinách. Mladé dívky se pak s novými trendy obvykle seznamovaly ve škole na kurzech vaření.
Kohout, déšť i pojišťovák. Vojta Kotek se ve třetím díle farmy nezastaví: „Život nejde podle plánu, ale je dokonalý.“
Zdroj: novinky.cz, culinabotanica.cz, dotyk.cz
