Období socialistického Československa se vyznačovalo jednou základní mantrou. Cokoli z prohnilého imperialistického západu je škodlivé. Naopak všechno z východu je krásné, dobré a prospěšné. Železná opona tak neexistovala jen geograficky, ale hlavně v lidských hlavách. Snažila se oddělit státy a lidi, ale také kulturní vlivy. Moc se jí to ale nedařilo.
Cosi nám tu prosakuje
V 50. letech u nás ještě dominovaly budovatelské písně, doba se však postupně a nevyhnutelně střetla s rokenrolem. Jak uvádí dobové dokumenty, soudobému režimu šlo o vytvoření „nového životního stylu“ a budování „nové kultury“. Ta měla být přístupná každému socialistickému občanovi a také akcentovat režimní realismus.
Samozřejmě z ní měla doslova kapat stranickost a komunistická ideologie. Cílem bylo zkrátka vytvořit výchovný prostředek napříč generacemi. Začnete-li však na jednu věc klást příliš mnoho požadavků, zhroutí se kolikrát i ty základní. Přes veškerou snahu straníků se tak výsledky moc nedostavovaly.
Identifikace mladých
„Populární hudba byla pro mládež od 60. let tím nejsilnějším identifikačním znakem. Souvisela s vymezením vůči rodičům, což platilo jak v Československu, tak i na západě,“ popisuje pro Rozhlas historik Adam Havlík. Nejpřirozenější a prakticky nevyhnutelná revolta je zkrátka dospívání.
Cover verze
Tohle byl průchozí způsob, jak mohly v tehdejším režimu vznikat hity inspirované právě západní hudební scénou. Umělci a producenti použili původní hudbu, vytvořili k ní nový text v češtině a úspěch byl kolikrát zaručen. Nejde samozřejmě o nic nového.
Tento postup se využíval už za první republiky, stejně jako dneska. Například v písnička Vítr od Lucie Vondráčkové je oficiálním coverem songu Holding out for a Hero od Bonnie Tyler. „Můžeme je najít i u populární dvojice Voskovec a Werich, Melody Boys i dalších,“ upřesňuje Havlík. V té době však nebyly západní vlivy brány jako nějak škodlivé.
A zatímco cenzura bděla, nové hity se rodily. Mezi známé příklady patří Slavíci z Madridu od Waldemara Matušky, což je adaptace francouzské písně Le rossignol anglais od Huguesa Aufraye. Michal Tučný zase přetvořil americkou country skladbu Good Hearted Woman od Waylona Jenningse do české verze Báječná ženská.
I rajčata se dají zavařit do sklenic a je to snadné
Marie Rottrová bodovala se skladbou Lásko voníš deštěm, což je ve skutečnosti hit She’s Gone od Black Sabbath. Michal David zase přepracoval italskou píseň Se t’amo t’amo od Rosanny Fratello na hit Colu, pijeme colu. Tyto adaptace často vznikaly bez oficiálního souhlasu původních autorů, což bylo v tehdejším Československu běžnou praxí. Byla to legální šedá zóna, kde západní rytmy dostávaly české občanky.
Odvedení od třídního boje
„Primitivní texty a jednotvárná melodie nenutí mládež na západě myslet na každodenní život. Odvádí je od třídního boje, od politiky. A toto umění se snaží propašovat k nám skrze různé kanály.“ Takto hodnotily škodlivost západního umění materiály ideologické komise ÚV KSČ z dubna 1983.
Převis poptávky
Nešlo ale jen o revoltu, přejímání mělo čistě praktický důvod. S uvolněním politické situace v 60. letech byla spotřeba skladeb mnohem vyšší a tuzemská scéna prostě nestíhala. České verze tak psal i Jiří Suchý či další divadelní osobnosti. Ostruhy na nich získávaly také začínající zpěváci nebo rokenrolové kapely.
Docházelo i k zajímavým momentům přejímání již přejatého. Třeba píseň Až se má loď vrátí je původně skladbou Boba Dylana When My Ship Comes In. Český cover však vznikl nikoli z původní skladby, ale francouzské verze, kterou tehdy zpíval Hugues Auffray.
Soňa z Ulice se opět neudrží: Přepíše osud svého syna podvodem a všechno se jí začne hroutit
Zdroje: Youtube, Headliner, PlusRozhlas