Bodrý muž s knírem, který rozdával radost, ale v soukromí čelil tragédiím, z nichž se těžko zvedal. Jeho životní příběh je plný humoru, lásky i bolesti, a rozhodně si zaslouží připomenout. Letos by Július Satinský oslavil 84. narozeniny, již třiadvacet let však není mezi námi.
Od školních recitací ke komediálním legendám
Július Satinský se narodil 20. srpna 1941 v Bratislavě do zázemí, které však narušil nástup komunismu. Rodině znárodnili kavárnu i obchod a otec byl perzekvován. Když bylo Júliovi osmnáct, zemřela mu matka a rodina se ocitla v naprosté existenční tísni. Tři muži (otec a dva synové) zůstali bez ženské ruky, bez peněz a bez opory. Později spáchal jeho otec sebevraždu.
Satinský už jako školák vystupoval na jevišti a v roce 1958 vyhrál slavnou slovenskou recitační soutěž Hviezdoslavův Kubín. Vystudoval dramaturgii na VŠMU, ale za skutečný start své kariéry považoval rok 1959, kdy se dal dohromady s Milanem Lasicou. Tihle dva změnili tvář slovenského humoru. Jejich slovní přestřelky, absurdní skeče a černý humor měly šmrnc i hloubku. A baví diváky u obrazovek dodnes.
Humor jako zbraň proti bolesti
Zatímco na jevišti rozdával smích, v soukromí prožíval Satinský těžké chvíle. První velkou láskou jeho života byla tanečnice a překladatelka Olga Lajdová. Vzali se v roce 1966 a dvacet let tvořili harmonický pár. Paní Olga však tragicky utonula při služební cestě na Panenské ostrovy. Satinský tehdy nesměl ani na pohřeb, nedostal výjezdní doložku.
Herec se psychicky zhroutil, upíjel se a přestal fungovat. Přátelé ho nakonec doslova násilím odvezli do léčebny. A tam přišla nová naděje – psychiatrička Viera, která ho nejen léčila, ale později se stala jeho ženou. Spolu vychovali dvě děti, Lucii a Jána. Po letech se navíc ukázalo, že Satinský měl i nemanželskou dceru Júlii. Manželka Viera ji po jeho smrti velkoryse přijala do rodiny.
Pracoval do poslední chvíle. Pak přišla tichá smrt
Přestože prožil řadu pádů, Július Satinský vždy dokázal vstát. V divadle Studio L+S odehrál stovky představení, diváky bavil i ve filmech jako S tebou mě baví svět, Tři veteráni, Vesničko má středisková nebo v seriálu Křeček v noční košili. Psával fejetony, knihy pro děti i satiru. A bavil se u toho jako malý kluk.
Krátce před šedesátinami doprovodil bratra Vojtěcha na lékařské vyšetření. Nakonec se rozhodl se nechat vyšetřit taky. „Když už jsem tady, podívejte se i na mě,“ řekl tehdy. Diagnóza ho ale zdrtila – rakovina tlustého střeva. Přesto pracoval dál, dokud mohl. Zkoušeli všechno, včetně zázračného čaje z Peru, který stál tisíc dolarů. Marně.
Zemřel doma, v kruhu rodiny, 29. prosince 2002. Bylo mu pouhých jednašedesát let. Jeho nejlepší přítel Milan Lasica ho navštěvoval do posledních dní.
Zdroj: iDNES, dobrenoviny.sk, zeny.iprima.cz, ČSFD
