Pečená husa, svatomartinské víno, kouř z komínů a vyhlížení prvního sněhu. Svátek svatého Martina je pevně zakořeněný v našem listopadu. Jen málokdo si ale při pohledu na plný talíř nebo lampionový průvod vzpomene na příběh muže, který se narodil ve 4. století a zanechal po sobě mnohem víc než jen pranostiky.
Od vojáka k mnichovi
Narodil se v roce 316 v římské provincii na území dnešního Szombathely v Maďarsku. Jeho otec byl vysoký římský důstojník a syna pojmenoval po bohu války Marsovi. Když mu bylo patnáct, musel se vydat v jeho stopách a vstoupil do armády.
Právě tam došlo k události, která v jeho životě vše změnila. Jako katechumen, tedy člověk připravující se na křest, potkal promrzlého žebráka. Nemohl mu dát peníze, ale mečem rozpůlil svůj vojenský plášť a polovinu mu podal. Tu noc se mu podle svědectví zjevil Kristus zahalený do pláště a pronesl: „Martin, ještě jako katechumen, mne zakryl tímto pláštěm.“
Byl pak pokřtěn o Velikonocích v roce 339, přesto zůstal v císařské armádě dalších 15 let. V roce 354 odmítl tzv. donativum, tedy finanční odměnu před bitvou a byl obviněn ze zbabělství. Nabídl tedy, že místo zbraně půjde do boje jen s křížem. Germánské poselstvo požádalo o mír, což bylo vnímáno jako zázrak. Tím jeho vojenská kariéra skončila.
Poustevna, klášter a biskupský úřad
Po odchodu z vojska odešel k biskupovi do Poitiers. Nejprve se stal exorcistou, později byl vysvěcen na kněze. Žil jako poustevník a založil klášter v Ligugé. Ten je považován za nejstarší v Evropě. Pokusil se obrátit ke křesťanství i své rodiče. Ale podařilo se mu to jen u matky.
Když v roce 371 zemřel biskup v Tours, byl Martin zvolen jeho nástupcem. Podle legendy se před volbou schoval do husníku, ale husy ho svým kejháním prozradily. Od té doby patří husa mezi jeho atributy i tradiční pokrmy. Martin biskupství přijal, ale dál žil skromně a věnoval se lidem.
Kázal hlavně na venkově, kde šířil křesťanství a zakládal kláštery. Pomáhal chudým, zasazoval se za spravedlnost a zastával se nespravedlivě vězněných. Zemřel 8. listopadu 397 v Candes a jeho tělo převezli po řece Loire do Tours. 11. listopadu, za účasti tisíců lidí, byl pohřben. Tento den se stal památkou svatého Martina.
Husa, víno a bílý kůň. Tradice, které trvají
U nás je 11. listopad spojován nejen s příchodem zimy, ale i s bohatým jídlem. Pečou se svatomartinské rohlíčky, které se dříve dávaly čeledínům nebo dívkám jako dar. A přesně v 11 hodin se poprvé ochutnává mladé svatomartinské víno.
Pranostiky varují i slibují: „Na svatého Martina kouřívá se z komína.“, „Martinova sněhová peřina dlouhé trvání nemívá.“ nebo „Chodí-li husa po ledě, na Vánoce se bude koupat.“ Když Martin přijede na bílém koni, znamená to první sníh. Podle meteorologů bývá pravděpodobnost sněhové pokrývky v tento den zhruba 50 procent.
Lidová moudrost odvozuje i z chování přírody. „Zůstane-li listí až do Martina na stromech, čeká se dlouhá a tuhá zima.“, říká se. A dodává se i žertem: „Na svatého Martina pláče husí rodina.“ Zatímco příroda se ukládá ke spánku, lidé slaví.
Zdroj: kudyznudy, pastorace, iDNES
_Retable_de_saint_Martin_-_La_Charit%C3%A9_de_saint_Martin_Ma%C3%AEtre_de_Riofrio_-_Mus%C3%A9e_Goya.jpg){kind=link}