Na první pohled působí jako scéna z katastrofického filmu – obří jizva v zemi, která každým rokem roste a pohlcuje okolí. Jenže Batagajka, přezdívaná „brána do podsvětí“, je velmi reálná. Tento kráter v srdci sibiřské divočiny se stal symbolem měnící se planety – důsledkem tání permafrostu, který mění krajinu, děsí místní obyvatele a fascinuje vědce po celém světě.
Kráter, který roste bez přestání
Když se kolem roku 1960 začala půda v okolí města Batagaj v Rusku propadat, nikdo netušil, že vzniká něco, co si vyslouží přezdívku „brána do podsvětí“. Tehdy za to mohlo masivní odlesňování v oblasti. Stromy, které chránily permafrost před slunečním žárem, zmizely – a začalo neúprosné tání. Půda změkla, začala se hroutit, a postupně vznikla největší termokrasová proláklina na světě.
Dnes měří kráter Batagaika na délku zhruba jeden kilometr, je téměř sto metrů hluboký a podle nejnovější studie se ročně rozšíří o dvanáct až třicet metrů. Od 90. let se jeho objem zvětšil na milion kubíků roztátého permafrostu a sedimentu. Čelní stěna kráteru postupuje rychleji než kdy dřív – a vědci si kladou otázku: kde se to zastaví?
Obří muzeum pod širým nebem
Kromě varování před změnou klimatu přináší Batagajka i nečekaný poklad. Vědci zde nacházejí zkameněliny z doby ledové – kosti mamutů, pižmoňů, prastarých bizonů nebo zbytky prehistorických lesů. Kráter tak slouží jako přírodní časová kapsle, která odhaluje, jak vypadalo klima před desítkami tisíc let. Klimatologové a paleontologové díky němu rekonstruují vývoj planety a analyzují, co nás může čekat.
Jenže práce na místě je nebezpečná. Okraje kráteru jsou nestabilní, často se bortí a celý útvar se může kdykoli rozšířit o další metry. Vědci si přesto nenechávají příležitost ujít – přístup do nitra kráteru je pro ně jako nahlédnutí do zapomenuté kapitoly dějin.
Místo, které děsí i fascinuje
Zatímco vědci vidí v Batagajce vědecký poklad, místní lidé na ni hledí s obavami. Pastevci sobů kráter uctívají jako posvátné místo, podle jakutských legend zde přebývají duše předků. Každoročně sem přicházejí při slunovratu, aby se modlili a usmířili se s přírodními silami. A zároveň doufají, že se kráter jednou nezhroutí tak, že pohltí celé jejich vesnice.
Strach není planý. Tání permafrostu totiž ohrožuje stabilitu celých oblastí. Podle geologa Alexandra Fedorova už před několika lety vedlo k propadu silnic, narušení stovek domů a migraci obyvatel. Ruský stát přiznává, že klimatické škody způsobené táním permafrostu ho ročně stojí přes dvě miliardy dolarů – a čísla dál rostou.
A varování je ještě mrazivější: spolu s táním se do atmosféry uvolňuje obrovské množství uhlíku, který dál přispívá ke globálnímu oteplování. V nejčernějších scénářích se hovoří i o probuzení virů uvězněných v ledu po tisíce let.
Zdroje: HowStuffWorks, Reuters, NewAtlas, Deník
