Tuzemské barvení vajíček a pletení vrbových pomlázek připadá cizincům často jako nepochopitelný a lehce barbarský zvyk. Přitom zbytek světa nabízí o svátcích jara mnohem bizarnější podívanou. Zatímco křesťanský základ oslavující zmrtvýchvstání Ježíše Krista zůstává napříč planetou stejný, lokální rituály nabírají ty nejkurióznější podoby. Od drsných krváků na televizních obrazovkách přes hony na škůdce až po dobrovolné fyzické utrpení přímo na dřevěných křížích. Jaké další neobvyklé velikonoční tradice se ve světě objevují?
Norská vášeň pro zločin
Severské Velikonoce postrádají tradiční duchovní klid a místo toho se utápějí v krvi a napětí. Norové tráví svátky hromadným konzumováním detektivek, takzvaných påskekrims. Bizarní fenomén odstartovala v roce 1923 chytrá reklamní kampaň na kriminální román, která se na titulní straně novin tvářila jako skutečná zpráva o noční loupeži ve vlaku.
Obyvatelé zemi tisíců fjordů si od té doby nedokážou svátky bez zločinu představit. Televizní stanice chrlí jeden kriminální seriál za druhým, knihkupectví praskají ve švech pod náporem nových thrillerů a napínavé komiksy zdobí dokonce i obyčejné krabice od mléka.
Sousední Finsko kombinuje křesťanské zvyky s vírou v čarodějnice. Děti s tvářemi umazanými od sazí a šátky na hlavách obcházejí domy s vrbovými proutky a prosí o čokoládová vajíčka. Západní část země naopak proti temným silám bojuje ohněm. Lidé tam po celý prodloužený víkend zapalují obrovské táboráky, které mají spolehlivě odehnat zlé čarodějnice létající na košťatech po okolí.
Králičí masakr u protinožců
Zatímco Evropa a Amerika milují roztomilé velikonoční zajíčky, Austrálie a Nový Zéland vyhlásily těmto ušatým tvorům nesmiřitelnou válku. Přemnožení králíci zavlečení z Evropy totiž na jižní polokouli likvidují úrodu a ničí původní ekosystém. Australští obchodníci proto nabízejí čokoládové figurky ohrožených bandikutů, drobných vačnatců s králičími pohyby, a část zisku věnují na jejich záchranu.
Nový Zéland zvolil mnohem radikálnější řešení a pořádá Velký hon na Velikonočního zajíčka. Do regionu Otago se pravidelně sjíždějí stovky střelců zorganizovaných do dvanáctičlenných týmů. Během čtyřiadvaceti hodin se snaží vyčistit přidělené území od škůdců. Do této „zábavy“ se často zapojují celé rodiny a absolutní rekord padl v roce 2010, kdy lovci zlikvidovali přes třiadvacet tisíc zvířat.
Extrémy od bolesti po tabák
Latinská Amerika a Asie přistupují k víře s maximálním fanatismem a doslovným výkladem biblických textů. Dvoutýdenní oslavy v Mexiku zahrnují dramatické rekonstrukce pašijových her, během kterých si kajícníci na znamení pokání záměrně způsobují bolest bičováním nebo nošením extrémně těžkých břemen. Na veřejných náměstích se také rituálně věší a pálí figuríny zrádného Jidáše.
Absolutní vrchol náboženského masochismu ovšem představují Filipíny. Navzdory nesouhlasu oficiální církve se tam každoročně konají reálná ukřižování. Desítky fanatických věřících si nechávají dobrovolně přibít ruce a nohy na obrovské dřevěné kříže, kde za přítomnosti davů trpí dlouhé hodiny. Tento drastický rituál považují za nejvyšší formu uctění Kristovy oběti.
Úplně jinou atmosféru nabízí exotická Papua Nová Guinea, kde by tradiční čokoláda v tropickém horku nevydržela ani minutu. Věřící proto před kostelem zdobí takzvaný Velikonoční strom netradičními dárky. Na větvích se houpou krabičky cigaret a balíčky kvalitního tabáku. Jakmile skončí slavnostní mše, místní obyvatelé se sejdou pod stromem a svátečně si společně zakouří.
Francouzské město Haux zase sází na gastronomii a na Velikonoční pondělí připravuje na náměstí obří vaječnou omeletu ze čtyř a půl tisíce vajec, čímž uctívá památku projíždějící armády císaře Napoleona.
