Byly krásné, chytré a nebezpečně vlivné. Ženy, které dokázaly v éře první republiky proměnit společenské konvence ve vlastní hřiště. Některé stálo jejich přesvědčení místo ve vysoké politice. Jiné dokázaly svým šarmem odzbrojit i nejmocnější muže Evropy. Byly múzami umělců, postrachem protivníků i symbolem svobody. Jejich osudy jsou příběhem odvahy, vášně a vnitřní síly.
Adina Mandlová: Od filmových pláten až na ostrov klidu
Někdejší hvězda československého filmu Adina Mandlová (†81) rozhodně neuměla sedět na jednom místě. Procestovala Francii, Anglii, Španělsko i Itálii. Nakonec zakotvila na poklidné Maltě. Na ostrově, kde našla to, co jí chybělo: anonymitu, nadhled a klid. Na Maltu se přestěhovala v 60. letech s manželem, módním návrhářem Benem Pearsonem.
Na rohu ulice, kde Adina Mandlová žila, dnes najdete pamětní desku s jejím podpisem. Jde o elegantní připomínku československé herečky, která tu pobývala mezi lety 1967 až 1981. Deska vznikla jako dar k 40. výročí diplomatických vztahů mezi Maltou a Československem.
Adina Mandlová však nezažila jen slávu a pohodu. Po válce skončila kvůli podezření z vlastizrady ve vězení na Pankráci. Ačkoliv byla nakonec zproštěna obvinění, život tam byl peklem. Tragické osudy, které tato žena nosila v sobě dlouhá léta, jsou mementem doby, kdy moc měla příliš mnoho tváří. A žádná z nich nebyla milosrdná.
Lída Baarová: Krása, herectví a pavučiny osudu
Ludmila Babková (†86) se narodila 7. září 1914. Poté byla známá jako Lída Baarová a brzy zářila na filmovém nebi. Její hvězdná kariéra však nabourala milenecká aféra s mocným nacistou. To jí navždy změnilo život. Následky vztahu ji pronásledovaly až do posledních dní. Své umělecké jméno přijala na počest jejich rodinného přítele, kterým byl spisovatel Jindřich Šimon Baar.
Vše se v jejím životě změnilo poté, co se zapletla s významnými muži nacistického režimu. Hitlerovi prý připomínala jeho sestřenici Geli. Goebbelsem byla fascinována hereckým talentem. Když však Goebbeles po dvou letech vztah ukončil, Lída Baarová čelila zákazu vystupování i omezení svobody pohybu. Musela několikrát utíkat z Německa, Itálie i Československa.
Alice Masaryková: Vzdělaná a neúnavná žena, která pomáhala měnit svět
Alice Masaryková (†87) nebyla jen dcerou prvního prezidenta. Byla mimo jiní silnou a vzdělanou ženou. Její cíl byl jasný: pomáhat druhým. Už odmalička toužila stát se lékařkou. V devatenácti odmaturovala a rozhodla se svůj dětský sen naplnit. Na lékařské fakultě však byla mezi padesáti muži jedinou ženou.
Brzy navíc zjistila, že nosit brýle v té době znamenalo společenský handicap. Navíc ji medicína jako příliš materiální obor nedokázala uspokojit duchovně. Proto po roce studia přešla na filozofickou fakultu, kde si osvojila filozofii, sociologii a historii.
Její zkušenosti obohatily i zahraniční pobyty. Na nich poznala moderní přístupy k sociální péči a boj proti alkoholismu. To později využila ve své činnosti. Alice Masaryková strávila i několik měsíců ve vězení. Bylo to kvůli politickým aktivitám jejího otce v zahraničí. Stalo se tak v říjnu 1915.
Po smrti své matky se stala neoficiální první dámou republiky. Založila také Československý červený kříž. Stala se aktivní zastánkyní ženských práv. Spolupracovala také s významnými osobnostmi té doby.
Františka Plamínková: Za svůj boj zaplatila životem
Když nacistická okupace zasáhla i zbytek Československa, tak jednou z těch, kdo za to zaplatili životem, byla Františka Plamínková (†67). Byla senátorkou, ale především neúnavnou bojovnicí za ženská práva.
Františka Plamíková šla do politiky s tím, že chce zlepšit životy lidí. Psal se rok 1905 a ona spoluzakládala výbor pro volební právo žen. Kvůli učitelskému celibátu musela obětovat vlastní rodinu a lásku. Nikdy ale nesklonila hlavu. Když v roce 1925 usedla do senátu, začala svou aktivitu rozšiřovat i do zahraničí. Upozorňovala na hrozby nacismu a omezování lidských práv.
Památka Františky Plamínkové žije dál. A to nejen v historických knihách, ale i v současnosti. Nedávno byla v parku u Kladenského gymnázia odhalena lavička, která je věnována ženám, jež mají odvahu být slyšet a nepřijímají podřízenost patriarchátu. Navrhla ji studentka Anna Feissigová a symbolika je jasná – lavička má i podnožku, která se jmenuje patriarchát.
„Františka Plamínková byla hrdinka. Byl to člověk, pro kterého svoboda a láska k vlasti znamenaly více než vlastní život,“ řekl o ní před třemi lety předseda Senátu Miloš Vystrčil, jak informuje Reflex.
Zdroje: Reflex, Eurozpravy.cz, iDnes.cz, iRozhlas.cz, Padesatprocent.cz, Kladensky.denik.cz, Prahain.cz
