Italský herec Paolo Villaggio se nesmazatelně zapsal do dějin evropské kinematografie jako věčně pronásledovaný účetní Ugo Fantozzi. Cesta k legendární komediální roli ovšem vedla přes londýnská rozhlasová studia, práci lodního navigátora a dlouhé roky v monotónním kancelářském zaměstnání. Nadaný umělec nakonec přetavil své frustrující úřednické zkušenosti v kultovní postavu.
Zrození janovského námořníka
Pocházel z dobře zajištěné rodiny janovského inženýra a přísné učitelky. Vyrůstal po boku svého bratra dvojčete Piera, pozdějšího uznávaného univerzitního profesora stavebního inženýrství. Sám Paolo Villaggio ale vysokoškolská studia práv nedokončil. Touha po nezávislosti ho vyhnala do Velké Británie, kde celých pět let pracoval jako hlasatel britské rozhlasové stanice BBC.
Volání dálek a rodný přístav ho posléze nasměrovaly na širé moře. Nechal se zaměstnat u holandské plavební společnosti a čtyři roky brázdil oceány jako lodní navigátor. Po návratu na souš zkoušel prorazit ve světě hudby, nabízel své texty folkovým muzikantům a pokoušel se o dráhu zpěváka u malé gramofonové firmy.
Únik z pekelné kanceláře
Praktický život si ovšem žádal stabilní příjem, umělec proto na dlouhých pět let zapadl do ubíjející šedi italských oceláren. Monotónní práce řadového úředníka ho vnitřně ničila, nakonec v sobě ovšem našel odvahu a radikálně změnil obor. Přesunul se do janovského podniku Iva Chiesy a zahájil kariéru kabaretního komika. Jeho specifický humor plný groteskní satiry brzy zaujal vlivného divadelníka Maurizia Constanzu. Ten mu obratem nabídl smlouvu v Římě a otevřel mu dveře na televizní obrazovky.
Jak vznikl kultovní smolař
Před televizními kamerami naplno využil své korporátní zážitky. Diváky bavil postavičkou neschopného a především ustrašeného bankovního úředníčka, jehož denně drtí všemocný šéf. Vlastní zkušenosti navíc přepsal do úspěšné knižní podoby a za své dílo obdržel ruskou Gogolovu cenu za humoristickou literaturu. Celkem vydal osm knih o útrapách italského zaměstnance.
Bláznivé příběhy si logicky říkaly o filmové zpracování. Autor k nim napsal scénáře, hlavní role se ale zpočátku zdráhal zhostit. Nabídku dostali dva herečtí kolegové, oba ji však odmítli. Režisér nakonec Paola Villaggia přesvědčil, aby se do postavy uťápnutého smolaře převtělil on sám.
Zrodil se obrovský evropský fenomén. Desetidílná filmová série trhala divácké rekordy a jméno hlavního hrdiny se stalo trvalou součástí běžného slovníku. Výraz fantozziano dnes Italové běžně používají pro označení vysoce trapných a absurdních situací.
Po boku filmových velikánů
Ačkoli publikum milovalo především jeho fackovací panáky v bláznivých fraškách, italský herec suverénně zvládal i mnohem náročnější polohy. Legendární Federico Fellini ho obsadil do role bývalého prefekta ve svém úplně posledním snímku Hlas luny. Výjimečný talent potvrdil i ztvárněním dobrosrdečného učitele v sociální satiře Doufejme, že to dokážu. Odborná veřejnost jeho celoživotní mistrovství náležitě ocenila. Z mezinárodního filmového festivalu v Benátkách si odvezl čestného Zlatého lva za přínos italské kinematografii.
Spořádaný otec rodiny
Na filmovém plátně působil jako ztělesnění životní marnosti a měřil pouhých sto šedesát pět centimetrů, v osobním životě ale přesně věděl, co chce. Své srdce věnoval jediné ženě, s Maurou Albites žil ve spokojeném manželství od roku 1959. Vychovali spolu dceru Elisabettu a syna Piera. Ve volném čase se angažoval v politice jako člen levicové strany a s úsměvem přijal čestné členství ve spolku skutečných nositelů příjmení Fantozzi.
Svou mimořádně pestrou kariéru plánoval v tichosti uzavřít po dotočení posledních nasmlouvaných projektů. Osud měl ovšem jiné plány. Těžké komplikace spojené se silnou cukrovkou jeho životní cestu ukončily 3. července 2017 ve věku čtyřiaosmdesáti let. Před filmovou kamerou stál naposledy pouhých sedm měsíců před svou smrtí.
Komedii Zakázané sny můžete zhlédnout na TV Seznam v sobotu 8. března od 16:10.
