Třetí tisíciletí přineslo řadu profesí, které dříve nebyly potřeba, protože neexistovaly technologie, na kterých stojí. Vývojáři aplikací, systémoví administrátoři, další IT profese. Ti všichni se točí kolem dnešní podoby počítačů. Spousta jiných povolání ale zanikla. Stará řemesla se dnes někdy drží jako součást muzejních expozic či historických projektů.
Ledaři a voraři
Ledaři byli mistry v práci s bidly. Kusy ledu totiž dokázali pomocí tak jednoduchého nástroje dopravit ze zamrzlé řeky až do laguny před ledárnou a pak do skladu. V létě se se stejným bidlem měnili ve voraře a plavili například dříví. Obě řemesla zanikla krátce po sobě, voraři trochu dřív. Ačkoli vorařství udržuje několik spolků, jde spíš o historickou zajímavost než profesi.
Bednáři, smolaři, cvokaři
První zmínění nezanikli, zachránil je totiž pivovar Plzeňský Prazdroj. Jde o jedno z posledních míst v celé Evropě, kde se tradice bednářství udržuje. Místní parta se tak podle starých postupů pečlivě stará o ležácké sudy a dubové kádě, kde kvasí a zraje tekutý chléb českého lidu.
Smolaři neměli smůlu (i když profesně ano), zabývali se těžbou borové smůly. Může to znít divně, ale tohle řemeslo u nás žilo ještě v 70. letech 20. století. Kousek od Rožmitálu pod Třemšínem zase najdete Cvokařské muzeum. Ačkoli se „cvokař“ říká slangově psychologům a psychiatrům, tady se skutečně vyráběly cvoky a cvočky, případně skoby, hřebíky a další drobné kovové součástky.
Uhlíři či dehtaři
Tzv. lesní řemesla, protože byli aktivní právě v lesích. O jejich tradici a důležitosti vypovídají také místní názvy jako Uhlířské Janovice, Milíře, Uhlířský vrch a mnoha další. Uhlířské milíře jste našli v přítomnosti základní suroviny, tedy dřeva, většinou šlo o kraje lesů.
Výroba dřevěného uhlí je jedním z nejstarších řemesel vůbec, fungovalo již v pravěku. Dřevěné uhlí bylo zcela nepostradatelné pro výrobu skla, kovů i střelného prachu. Jeho konec nastal během 19. století, když dřevěné uhlí nahradilo kamenné.
Trhači kostic
Kdo by si pod tím představil nějaké bojovníky nebo snad brutální lékaře, byl by na omylu. Tito řemeslníci se věnovali zpracováni suroviny pro šití korzetů. Kostice byli z pružných rohovitých plátů, které mají kytovci místo zubů. Trhači tyto pláty rozbíjeli na menší kousky, které pak prodávali výrobám korzetů, klobouků a dalších ženských potřeb.
U nás se toto řemeslo nevyskytovalo, protože hlavními centry těchto specialistů byla přístavní města.
Specialisté i specialistky
Kdopak si vzpomene na film Partie krásného dragouna a Květu Fialovou jako andělíčkářku? Pod vzletným označením se skrývaly ženy provádějící potraty, které nebyly legální. Brabenáři se zase živili sběrem mravenčích kukel. Ty se sušily a sloužily jako krmivo zpěvného ptactva. Solidně to neslo, takže schopní sběrač si vydělal víc než zedník.
Večerníček Cesty formana Šejtročka popisuje tuto profesi prakticky dokonale. Šlo o povozníky a kočí nákladních vozů. Ti dnešní jen odložili biče a vzali do rukou volanty.
Zdroje: KudyZNudy, DvojkaRozhlas
