Tušili jste, že na poli naší kinematografie existují velmi známé a slavné filmy, které málem nevznikly? Před, při i po jejich natáčení docházelo k nejrůznějším komplikacím, které samotnou tvorbu výrazně zhoršovaly a nebýt vytrvalosti jejich tvůrců, zůstali by diváci dodnes o hodně ochuzeni.
Markéta Lazarová
Jedním z takových snímků je také Markéta Lazarová, které vdechl život režisér František Vláčil (†74). Příběh z pera Vladislava Vančury (†50) přinesl zápletku v podobě předurčeného osudu krásné Markéty, která se má stát jeptiškou, nicméně nakonec ji provdají za násilníka.
Prvním problémem byly samotné kostýmy, respektive zbroj, kterou musel nosit kompars. Protože si kostyméři dali na dobovém zpracování opravdu záležet, mnoho kostýmů bylo tak těžkých, že je komparsisté měli problém unést. Mnohdy zbroj vážila i pětapadesát kilogramů.
Dalším problémem při natáčení bylo počasí. Šumava nebyla zrovna ideální a mnohdy tvůrcům rychle roztál sníh či přišla naopak vánice. V takových podmínkách se opravdu točit nedalo. Snímek také ohrozila jeho cena. Vzhledem k tomu, že jeho stopáž sahá až k 160 minutám a režisér chtěl mít vše kvalitně zpracované, jednalo se o velmi nákladný snímek.
Ani dojíždění jednotlivých herců nebylo zadarmo, takže nakonec se film trochu prodražil. Zdá se, že to vše však mělo smysl, protože si snímek před několika lety vysloužil dokonce titul nejhodnotnějšího díla československé kinematografie za posledních 100 let.
Ostře sledované vlaky
Kdo by neznal ikonické Ostře sledované vlaky s legendární razítkovací scénou? Bohumil Hrabal (†82) napsal dílo, které si zkrátka říkalo o filmovou podobu, které se nakonec chopil Jiří Menzel (†82). Poté, co se mu ho podařilo dokončit, narazil na nesoulad s tehdejším režimem a snímek byl na dlouhých dvacet let uzamčen do trezoru.
Ostře sledované vlaky byly později nominovány na Oscara, kterého také získaly. V době normalizace však vedení filmových studií přišlo s myšlenou, že by Jiří Menzel měl tuto prestižní cenu odmítnout jako projev pokání.
Ulice se vrací: Vanda má do ideální mámy má daleko, mateřství těžce nezvládá
Režim v té době protestoval především proti tomu, že Miloš nebyl pojat jako uvědomělý odbojář a k hrdinství se dostal vlastně trochu náhodou. Také určitý smyslný náboj tohoto snímku nebyl vedení Barrandovských ateliérů po vůli. Právě ona proslulá scéna s razítkem neměla ve filmu být, nicméně naštěstí ji při zkoušce publikum velmi ocenilo, a tak se stala součástí tohoto kultovního snímku.
Spalovač mrtvol
Dalším filmem, při jehož tvorbě si autoři opravdu „užili“, je slavný Spalovač mrtvol Juraje Herze (†83). Příběh o muži, který se coby zaměstnanec krematoria denně obklopuje mrtvolami, nebyl pro herce snadný. Natáčelo se totiž ve skutečných prostorách a herci měli co dělat, aby zvládli práci se skutečnými mrtvými. Nešlo pouze o zápach, který byl pochopitelně všudypřítomný, ale stát tváří v tvář smrti pro ně nebylo zrovna příjemné. Největší problém měl Jiří Menzel, který dokonce během filmování několikrát omdlel.
Film měl být navíc původně natočen v barevném provedení. Záměrem režiséra bylo totiž převést snímek do černobílé a zanechat pouze rudou barvu, což se ovšem nezdálo vedení Barrandova. Nešlo tehdy však o to, že by snímek příliš děsil diváky, ale o něco mnohem prozaičtějšího a tím byly finance. Studia nechtěla zbytečně platit za barevný filmový pás, když by film byl téměř celý černobílý.
Samotný film se nakonec dotočil opravdu s odřenýma ušima. Jeho dokončení totiž přišlo v době, kdy do Československa dorazily tanky a nastala okupace. Rudolf Hrušínský (†73) se v té chvíli nechal ukrýt a odmítl v natáčení pokračovat. Tvůrcům se však podařilo jej přesvědčit, a nakonec došlo k velmi rychlému dotočení všech potřebných scén.
I přesto však nakonec snímek skončil na dlouhá léta v trezoru, protože ho režim zakázal. Jeho premiéru rozehnalo StB, prý byl až moc morbidní. Obnovená premiéra pak proběhla až po revoluci.
Kolja
Stačilo málo a „oscarový“ Kolja by se na světlo světa nikdy nedostal. I jeho natáčení se neobešlo bez problémů, jedním z nich byl i jeho název. Distributor si nemyslel, že ho autor správně vybral a chtěl ho změnit. „Distributor nám říkal, ať se to tak proboha nejmenuje, protože to je ruské slovo, jméno. V té době, to byl rok 1994, Rusové nebyli moc populární,“ prozradil Jan Svěrák (60) v rozhovoru pro iRozhlas.cz. „Vymýšleli jsme tak jiné názvy, strávili jsme tím několik měsíců a zkazili si dokonce i celého Silvestra. Pak jsme si řekli, že Kolja je jednoduché, a pokud ten film bude dobrý, lidi si to řeknou,“ dodal.
I námět k filmu se neobešel bez problémů. Svoji myšlenku přinesl historik Pavel Taussig, který přišel hned s několika nápady, které se ve snímku později objevily. Druhou část příběhu o Koljovi dodal sám Zdeněk Svěrák (89), který napsal příběh osamělého muzikanta. A právě jemu se stala velmi nepříjemná věc, když se mu během jeho psaní celý vymazal z počítače. Jen díky šikovnému studentovi, který spisovateli pomohl jeho skvost v útrobách počítače najít a obnovit, si dnes můžete tento film užívat plnými doušky.
Pelíšky
Pelíšky, tak jak je známe, vychází z pera slavného spisovatele Petra Šabacha (†66). Autor si přitom při jejich tvorbě sáhl do paměti a zavzpomínal na své vlastní dětství a zážitky, které ho při něm doprovázely.
První problém přitom tvůrci zaznamenali už během prvotního shánění financí na jeho vytvoření. Měli jich totiž poměrně málo, a tak to vypadalo, že skutečně na nedostatku financí film pohoří. Naštěstí se například Emília Vašáryová (83) rozhodla, že nebude hrát kvůli honoráři, ale proto, že se jí scénář opravdu líbí. Zvládla by to prý dokonce klidně i zadarmo.
O maléry při natáčení však nebyla nouze. Hned druhý den se režisérovi podařilo ztratit scénář s poznámkami, nakonec se však přece jen podařilo snímek natočit. Je možná s podivem, že mnoho proslulých hlášek z Pelíšků vlastně ve scénáři ani nebylo. Například prskavka v drdolu maminky Krausové byla čistá iniciativa Bolka Polívky (76).
I přesto, že natočení a následné odvysílání těchto ikonických snímků bylo ohroženo, můžeme být rádi, že se nakonec na plátna kin a televizních obrazovek dostaly a diváci si je mohli užít v plné parádě. Kdyby bylo jejich natáčení z jakéhokoliv důvodu znemožněno, byla by to opravdu velká škoda.
Právě legendární Pelíšky si můžete připomenout v neděli 17. srpna od 20:10 na ČT1.
Madonna slaví 67: Provokatérka, která odmítá stárnout. Královna popu randí s o čtyřicet let mladším fotbalistou
Zdroje: tvguru.cz, metalopolis.net, lifee.cz, tvguru.cz, lifee.cz, irozhlas.cz, prazskyden.cz
