Kniha Smrt krásných srnců z pera Oty Pavla dostala nezapomenutelnou filmovou adaptaci pod režijní taktovkou Karla Kachyni s vynikajícím Karlem Heřmánkem v hlavní roli. Nenapodobitelným způsobem ukazuje život autora ze smíšené česko-židovské rodiny v předválečných i válečných letech Československa. Co všechno provázelo vznik snímku?
Funebrák Skamene
Malou roli si na konci snímku střihl Roman Skamene, který se chopil úlohy pohřebáka. Lea Poppera převáží v rakvi. Stejný part si zahrál ve filmu Sestřičky, který také režíroval Karel Kachyňa.
Klíčové maso
Tatínek Oty Pavla miloval rybaření a profesí byl obchodník. V knize i filmu je to Leo Popper. Svým třem synům dal na cestu do koncentračního tábora maso, čímž jim zachránil život. Šlo o srnčí, které otec rodiny získal riskantní cestou na venkov za nacistické okupace. Právě výživa rodiny před transportem způsobila, že všichni, kteří byli povoláni do Terezína, nakonec přežili.
Oscarové ambice
Snímek se v kategorii cizojazyčný film coby zástupce československé kinematografie ucházel o nejvyšší filmové ocenění.
Malíř Kemr
Akademického malíře Nejezchleba hrál nakonec Lubor Tokoš. Původně se měl role ujmout Josef Kemr. Coby velký zastánce demokracie, a tedy odpůrce komunistického režimu ale při pohřbu Jaroslava Seiferta v roce 1986 veřejně prohlásil větu: „Je-li s námi Bůh, kdo proti nám?“ Role byla pak přeobsazena nařízením tzv. shora.
Natáčení v rybárně
Přívoz, kde bydlel převozník Prošek v podání Rudolfa Hrušínského, byl výstavní síní. Scény z přívozu se tak natáčely v Kouřimecké rybárně. Ta byla nedaleko a ještě 15 let po natáčení filmu tam stála v prakticky nezměněné podobě. Dále se natáčelo kolem hradu Křivoklát, v Praze – Bubenči, na Berounce a v Karlových Varech.
Krampol boxer
Emeritního šampiona v boxu zahrál výborně Jiří Krampol. Ten chodil boxovat už jako kluk a dříve fungoval na Žižkově v tělocvičně jako sparing partner.
Petr Uhlík o fotbalové komedii Kouzlo derby: Nečekaná stopka v posteli i první kontakt s fotbalem
Odlišné barevné ladění
Dvě poloviny filmu se liší barevným laděním, které má ukazovat na celkovou náladu děje. První je šťastná, a tedy ve zlatých tónech. Druhá je kolorovaná do modra. Kameraman Vladimír Smutný použil filtr pro rozjasnění. Záběry tak stylizoval do předválečných let a točil je většinou širokým objektivem.
Noční scéna s malířem Nejezchlebem, který přijde rybařit, byla osvětlena plynovými hořáky. Ty dobře navodily dojem táborového ohně a poskakujících plamenů.
Brouci na tváři
Celé hodiny vznikala scéna, kdy leží Karel Heřmánek v rybářské lodi a po tváři mu lezou chrobáci. Režisér měl jasnou představu, kudy se má brouk ubírat. Než se mu ale hmyz dostal „do noty“, trvalo to dlouhé hodiny.
