Nad vesnicí Vyšné vlkodlaky se tyčí tajemný hrad, kolem kterého se vyskytuje nejeden zvláštní jev. Příchod hraběte Teleke spouští parodii na verneovky z pera Jiřího Brdečky a pod režijní taktovkou Oldřicha Lipského. Mnohé scény se staly námětem vtipů, hlášky zlidověly a snímek se zařadil do zlatého fondu českého filmu. Jaké zajímavosti jsou s filmem Tajemství hradu v Karpatech spjaty?
Režijní váhání
Do svého scifi počinu dostal Lipský tehdejší hereckou elitu. Tedy Miloše Kopeckého Rudolfa Hrušínského, Vlastimila Brodského, Helenu Růžičkovou, Oldřicha Velena a další. S obsazením hraběte ale dlouho váhal. Ačkoli byl Michal Dočolomanský v popředí výběru, musel Lipského přesvědčit.
Přestože se hrabětem nakonec stal, Lipský ho nechal nadabovat Ladislavem Županičem. Dočolomanského to hodně mrzelo, protože díky studiu u nás byla jeho čeština perfektní. Dusno při výrobě pak doplnilo to, že mu režisér zatrhl kaskadérské kousky.
Podvody a kamení
Obyvatelé slovenských Čachtic se proti zlodějům bránili kamenováním. O několik let dříve se tu totiž natáčela jiná komedie, jejíž podvodní filmaři místní okradli. Herce z Čech nikdo nepoznával, vesnice se proto na další „vetřelce“ dobře připravila. Nejhůř to nesl Lipský, který byl zvyklý na to, že je všude známý. Samotná vesnice Vyšné vlkodlaky je skanzen v Rožnově pod Radhoštěm.
Knižní základ
Základní inspirací byla Verneova kniha Tajemný hrad v Karpatech z roku 1892. K ní však přibyl ještě karpatský folklór včetně vlastního jazyka. Jeden z odkazů na slavného francouzského spisovatele je v 53. minutě snímku. Na stole profesora Orfanika leží několik verneovek. Mělo být ještě zmíněno, že si spolu oba dopisovali, ale to se nedostalo do finální verze.
Nejen dabing
Ačkoli Dočolomanský uměl nejen perfektně česky, ale i opravdu dobře zpívat, ani pěvecký projev není jeho. Salsu Verde (jejíž jméno znamená v překladu „zelenou omáčku“), nazpívala opěrní pěvkyně Gabriela Beňáčková. Předabování Dočolomanského jsme už zmínili, Evelynu Steimarovou coby Salsu Verde nadabovala Jaroslava Kretschmerová.
Můj brácha má prima bráchu: Výměna manželek, nezájem o motorky, změna oproti původní verzi i fámy o vztahu
Lustr a sklenice
Kultovní scéna s padajícím lustrem byla natočena ve velké jídelně zámku Hrubý Rohozec. Tam však samotný lustru nikdy nespadl, tuto pasáž dodělali technici až v ateliéru. Sklenička, která praskne zpěvem hraběte, ale pukla na místě. Byla z tzv. cukrového skla a střelili do ní vzduchovkou z vedlejší místnosti.
Protivníci nad kartami
Když měli zrovna večer volno, zasedli baron Gors (Miloš Kopecký), komorník Ignác (Vlastimil Brodský) a profesor Orfanik (Rudolf Hrušínský) obvykle ke kartám, většinou mariáši.
Návštěvnost a ocenění
V kinech vidělo tento dodnes oblíbený snímek 1,2 milionu lidí. V roce 1984 pak získal na mezinárodním festivalu fantastických filmů v portugalském Porte cenu za nejlepší scénář. Hlavním výtvarníkem byl Jan Švankmajer.
Tajemství hradu v Karpatech můžete sledovat na Nově v neděli 30. března od 14:00.
