Tatér z Osvětimi: Slovák Lale Sokolov si přežití vykoupil jehlou a čísly. Kvůli strachu promluvil až po 50 letech

Být hlavním tatérem v Osvětimi zní jako krutý paradox. Slovák Lale Sokolov tuto skutečnost o své osobě tajil více jak půl století, zachránil si tak ovšem život. Těm, kteří přišli do tohoto místa smrti, musel do kůže vytetovat nechvalně proslulá čísla, která je identifikovala. Jeho příběh pak odhalila kniha i seriálová verze.

REKLAMA

Slovenské Krompachy

Městečko Krompachy se nachází v Košickém kraji a po pádu Rakouska-Uherska tu žily asi čtyři stovky Židů. Jedním z nich byl i Ludwig Eisenberg, nikdo mu ale neřekl jinak než Lali nebo Lale. Když mu bylo 26, přihlásil se dobrovolně do transportu směr Osvětim. Naivně se totiž domníval, že tím vykoupí svou rodinu.

Tyfus a čísla

Jen co dorazil, dostal za úkol stavbu nových bloků. Vydržel ale jen krátce, protože záhy onemocněl břišním tyfem. Ironií osudu mu právě bolestivá nemoc zachránila život. Ve špitále se totiž seznámil s Francouzem Pepanem, který novým vězňům tetoval identifikační čísla.

Zákrok měl dvě úrovně mučení. Zaprvé dost bolel, zadruhé tam nacisté odebírali lidem identitu a redukovali je právě jen na to číslo. Skrze tetování se tak vězni stali jen položkou v seznamu.

Osvětimský tatér

Lale se stal Pepanovým asistentem, po náhlém zmizení svého školitele i hlavním tatérem. To znamenalo i více proviantu a Lalemu se výrazně zvýšila šance na přežití celého vězení. Spal ve vlastní místnosti, skrze kontakt s vězni mohl i obchodovat a pomáhat. Dovedl tak opatřit léky, předat potraviny, musel ale vycházet s dozorci.

Podobnou roli jako Lale Sokolov zastávali v Osvětimi i další vězni. Podle historiků z památníku v Osvětimi však záznamy o jejich jménech většinou chybí. „Většinou šlo o vězně z prvních transportů, kteří byli pověřeni těmito úkoly, ale nepřežili, nebo své role nikdy nepřiznali,“ uvedl ředitel památníku Piotr Cywiński pro časopis Time. Lale se tak stal nejen symbolem těch, kteří přežili, ale i jedním z mála, kdo svůj příběh otevřeně vyprávěl.

Příběh, který čekal 50 let

Později Slovák odmítal, že by s nacisty spolupracoval. Jednoduše potřeboval přežít, současně se snažil zachránit další Židy. Jeho strach z nařčení z kolaborace vedl k tomu, že se o svou minulost podělil až po více jak půl století. Příběh knihy a následně filmu Tatér z Osvětimi tak spatřil světlo světa v roce 2003.

Jeho mlčení nebylo náhodné. Strach z nařčení z kolaborace byl mezi přeživšími běžný, a to nejen na Slovensku. V poválečné Evropě se těžko hledala hranice mezi tím, co byl pragmatický boj o přežití, a co už bylo vnímáno jako zrada. Podobně jako členové Sonderkommanda, kteří byli nuceni pomáhat u plynových komor, i Lale Sokolov nesl své trauma v tichu. Mlčel nejen kvůli sobě, ale také kvůli své ženě Gitě, která si přála minulost uzamknout navždy.

Ruka v ruce, doslova

Předtím totiž Lale slíbil své ženě Gutě, že o společných prožitcích války nebudou nikdy a s nikým mluvit. Ona se do Osvětimi dostala na prahu plnoletosti, Lale se do ní zamiloval už když ji měl „v ruce“. Navzdory místu plnému smrti se v obou zrodila láska. Režim je pak rozdělil, protože Lale musel do Mauthausenu, Gitu čekal pochod smrti.

Zbyla mu jen sestra

Tatér se po válce vrátil na Slovensko, kde našel jen sestru. Nedokázal ale zapomenout na Gitu, kterou hledal skoro bláznivým, současně ale logickým způsobem. Bratislava byla tehdy uzlem pro vracející se přeživší. Lale tak týdny čekal na bratislavském nádraží, až Gitu náhodou potkal na jedné z okolních ulic.

Pryč z Evropy

Manželé si otevřeli textilní továrnu a změnili příjmení na Sokolovovi. S převzetím moci komunisty ho však čekalo vězení, po propouštění emigrovali do Austrálie, usadili se v Melbourne. Po smrti Gity se s pomocí syna Garyho rozhodl odhalit, co všechno zažil v místě za zdmi a ostnatým drátem. Jeho syn se ho jednou pokusil cenzurovat, když zjistil, že se s budoucí ženou intimně stýkal ještě před svatbou.

Tři roky povídání

V roce 2003 se Lali spojil s australskou spisovatelkou Heather Morrisovou. Ta pak 3 roky zpracovávala jeho dramatické vyprávění, které nenahrála ani nezapsala. Rychle totiž poznala, že diktafon nebo zápisky vše naruší a Lali se uzavře. Po knize přišla i série, ale ani jednoho se Lali už nedožil. Skonal v roce 2006 ve věku 90 let. „Když jsi se vzbudil a byl jsi naživu, byl to vždy dobrý den,“ vzpomínal na nejtěžší momenty svého života v knize.

Jonáš Jenšovský
Jonáš Jenšovský
Zajímá mě prakticky všechno od starověkých pyramid po obrazy z hlubin vesmíru. Občas bokem napíšu nějakou fantasy nebo vytvořím fiktivní svět.

Další články
Související

Slovensko má nového milionáře. Výherce Lota získal přes 61 milionů korun

Hráč z Nitranského kraje vyhrál v loterii LOTO přes 2,5 milionu eur. Sázel náhodně, přesto trefil všech šest čísel a stal se milionářem. Vyhrál 61 milionů.

Světový den menopauzy: Tělo si řekne, co právě potřebuje

Světový den menopauzy, který připadá na 18. října, připomíná, že změny v ženském těle nejsou slabostí. Jak naslouchat sobě a žít klidněji?

Horký podzim v kelímku. Dýni v dýňovém latté nehledejte, jen speciální směs koření

Dýňové latté je již několik let ikonou podzimu, ale dýni v něm nehledejte. Zjistěte, co doopravdy obsahuje a odkud tahle vůně pochází.

Přemrzlé hřiby nejezte, radí mykologové. Do lesa jedině za houbami, které si s mrazem poradí

První mrazíky přinesly houbařům dilema. Do lesa se sice stále dá vyrazit, ale zatímco některé druhy si s chladem poradí, jiné se po přemrznutí mění v past.

Turínské plátno a nejasnosti kolem něj: Teorie o padělku ze středověku přetrvává

Turínské plátno je tradičně bráno jako významná křesťanská relikvice. Dnešní experimenty ale potvrzují už středověké pochyby o jeho pravosti.

Miliony do sítí. Babiš i Fiala se před volbami opřeli do Facebooku a Instagramu, 10. října přijde zákaz

Andrej Babiš za posledních šest let utratil na sociálních sítích přes 15 milionů korun. Petr Fiala se dostal na deset. Po volbách se ale jejich kampaně změní.