Sci-fi komedie o cestování časem a nacistickém spiknutí dodnes baví české publikum. Snímek Zítra vstanu a opařím se čajem ukrývá neobvyklé zákulisní příběhy. Tvůrci se potýkali s primitivními triky, obelstili diváky obyčejným vestibulem metra a předpověděli krutý osud jednoho z herců. Natáčení provázel strach z dokonalých masek a politická cenzura zasáhla dílo i po mnoha letech.
Děsivá maska vůdce
Režisér Jindřich Polák obsadil do role diktátora Františka Vicenu. Maskéři odvedli naprosto precizní práci a vytvořili věrnou kopii historické postavy, jenže proměna vyvolala na place obrovskou paniku. Vladimír Menšík hrůzou zapadl pod gauč, Vlastimil Brodský okamžitě oněměl a zkoprnělí herci museli tento silný šok zapít tvrdým alkoholem. Nacistický vůdce v podání Viceny vyvolával respekt i děs zároveň. Životní příběh nadaného herce bohužel skončil sebevraždou a zkopíroval tak tragický osud skutečného dějinného předobrazu.
Skuteční zločinci
Scenáristé zakomponovali do děje reálné historické postavy s velmi temnou minulostí. Admirál Karl Wolff, který po zásahu speciálním sprejem zezelená a vzápětí přijde o dolní končetiny, měl svůj skutečný předobraz ve vysokém důstojníkovi nacistických jednotek SS. Tento muž úspěšně unikl trestu v norimberském procesu, v šedesátých letech ale nakonec putoval za mříže za deportace italských Židů a zemřel v polovině osmdesátých let. Zajímavý osud potkal i luxusní vilu filmových bratrů Burešových v Karlových Varech. Honosná stavba se po letech proměnila v oficiální sídlo velvyslanectví Ruské federace.
Dvojrole na hraně zhroucení
Petr Kostka ztělesnil bratry Jana a Karla Burešovy. Tvůrci psali roli přímo pro něj, on sám souhlasil až po napínavém druhém čtení scénáře. Filmaři v té době postrádali pokročilé digitální technologie a museli plně spoléhat na metodu vertikálního dělení obrazu. Znamenalo to složitě zakrýt polovinu objektivu, natočit jednoho bratra, přetočit filmový pás a opatrně doexponovat druhou postavu.
Herec zažíval extrémní psychický tlak, hrál do prázdna a uvědomoval si obrovské riziko zničení drahého materiálu sebemenší chybou. Zvládl však naprosto bravurně vést dialog sám se sebou a vytvořil dokonale plynulou iluzi dvou zcela odlišných osobností.
Recyklace rekvizit
Pozorní diváci dodnes odhalují úsměvné detaily a drobné herecké improvizace. Ve scéně oběda na palubě rakety spadne Ottu Šimánkovi sousto ze lžičky neplánovaně dolů. Zkušený umělec situaci profesionálně ustojí a s naprosto vážnou tváří přesvědčivě žvýká dál. Samotný propracovaný model stroje času nezůstal po natáčení ležet v barrandovských skladech ladem. Tvůrci ho o čtyři roky později znovu zapojili do práce pro vznik fantastického snímku Monstrum z galaxie Arkana. Filmová studia uměla mimořádně efektivně hospodařit s drahými rekvizitami a ochotně jim dávala druhou šanci na stříbrném plátně.
Technologická improvizace
Omezený filmový rozpočet nutil štáb k maximální vynalézavosti. Futuristický raketodrom pro kosmické lodě představoval zbrusu nový vestibul pražské stanice metra I. P. Pavlova. Raketa určená pro přistání v nacistickém Německu existovala na place pouze jako šikovný optický klam. Výtvarníci pečlivě postavili trojrozměrný spodní díl s funkčními dveřmi a zbytek obrovského ocelového trupu namalovali na skleněnou desku umístěnou přímo před kamerou. Dokonalou kamufláž pak mistrně doplnila skládací maketa kufříkové vodíkové bomby z rukou uznávaného kostyméra Theodora Pištěka.
Snímek z roku 1977 detailně představil technologii vzdálené budoucnosti, přičemž veškerý děj autoři sebevědomě zasadili do roku 1996. Postavy na plátně běžně používají moderní telefonní přístroj přímo v automobilu. Rekvizitáři pro tyto účely využili raný systém automatizovaného městského radiotelefonu od tuzemské společnosti Tesla. Tato neveřejná síť se tehdy teprve opatrně testovala a sloužila výhradně vysokým státním úředníkům nebo vybraným pracovníkům spojů. Běžní lidé museli na podobné komunikační zázraky čekat ještě mnoho dlouhých let.
Temné proroctví
Scenáristé našli hlavní inspiraci pro ústřední hrdiny ve slavných dvojčatech Kájovi a Janu Saudkových, kteří velmi rádi a cíleně mátli své okolí. Tvůrci do děje zakomponovali humoristickou hlášku o udušení rohlíkem, která z plátna zazní celkem sedmkrát. Černý humor nabral po letech krutou a tragickou pachuť. Komiksový kreslíř Kája Saudek upadl v roce 2006 do hlubokého kómatu následkem nešťastného zaskočení sousta jídla a strávil v tomto těžkém stavu zbytek svého života. Filmová komedie tak předpověděla hořký konec jednoho ze svých ústředních duchovních otců.
Kontroverzní linka s únosem kosmické lodi a plánovaným bombovým útokem narazila na tvrdou realitu v září roku 2001. Česká televize plánovala odvysílat oblíbenou tuzemskou klasiku přesně v den ničivých teroristických útoků na Spojené státy. Vedení stanice film okamžitě a bez diskuze stáhlo z televizního programu. Ztvárnění leteckého terorismu se v ten citlivý moment jevilo jako absolutně nevhodné. Snímek putoval do archivu a na obrazovky se vrátil až po celkovém uklidnění vypjaté celospolečenské atmosféry.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Zítra vstanu a opařím se čajem můžete zhlédnout na Prima MAX v pátek 27. února od 15:45 a o den později na Primě.
